Dřevěné zavírání. Kresba J. Paroubka.

vlastní osy, do tlustého konce vodbičky pevně zasazenou, může se zvenčí vodbička vyzvednouti ze zubu dřevěué skoby ve veřejích zaražené, a tak možno zvenčí dvéře otevříti. Místo lopatky zvedají někde vodbičku provázkem nebo řemínkem na druhém konci vodbičky zavázaným a dirkou ve dveřích nad vodbičkou ven prostrčeným. Závoru dvě skoby přidržují ke dveřím, jedna větší ? veřejím. Obyčejně sloužívá závora ? „zandání" na noc, uvnitř. Za dne Chodové za. starodávna dveří nezavírali, ani když po práci na celý den odcházeli. Někteří nezavírají dosud. Ale původce našeho zavírání byl opatrnější. Vymyslilť přípravu, aby se závora i zvenčí