Nádoba ta zaujala mne z míry, neboť na první pohled mi bylo jasno, že označení její je mylné a že mám před sebou snad nejstarší majoliku československou, jež v ornamentu vykazuje již domácí formy.

Výkres, který jsem si byl sdělal, přikládám a doplňuji ho v následovním: Celek jest asi 24 cm. vysoký, bílá glasura jest trochu nazelenalá, tenkými trhlinkami posetá. Yýzdoba je pestrá s převahou modré; použito modré na všech konturách a žluté a zelené co náplní na listech a květech. Hnědof ialová, manganová, která jest na pozdějších našich

Čis. 2. Talíř ze Slavkova.

majolikách barvou konturující, schází zúplna. Co se týče celkové formy, připojuje se džbánek ? našim docela. Pokud se týče ornamentiky, jest tato zpola ještě renaissanční, úponková, plynulá ve hlavním ozdobném pase, asi taková, jaká se objevuje na nejstarších kusech zeleně zdobené naší majoliky 17. věku ze severních Čech a spola renaissančně národní, jak bych nazval snad nejpřípadněji tu skupinu tvarů ozdobných, která opírajíc se o jablíčko, květy tulipánu, zvonku, růžice, karafiátu, zlato-hlávku atd. tvoří po celá dvě století, druhou polovinou 16. věku počínajíc výzdobu výrobku nejprve všech kruhů národa a končí lidovým slohem. Yýšivky zlatem i na plátně v cechách, na Moravě i Slovensku, vykládané ornamenty i malované na dřevu, malby kancionálů, majoliky atd. ukazují,