že všechny ty jmenované země tvořily tehdy kulturní celek, který měl v zápětí i jednotu uměleckou. (Viz zvláštní přílohu.)

K ozdobám tohoto národního rázu počítám na džbánku z berlínského musea v první řadě obloučkové pyramidky na krku džbánku a zou-bečkový („cokýnkový") pásek, končící na spodu pas ornamentálny. Obě okrasy jsou typické pro naše majoliky 17. století a moravské kancionály lidové téže doby, jak dovodí to (viz vyobr. č. 1.) přiložený obrázek talíře moravského z Hvězdlic. Dále sem patří způsob datování, forma cifer

čís. 3. Mísa winterthurská v museu zurišském.

a pak jmenovitě zář, která z obou stran letopočtu je namalována. Záře taková přichází u nás častěji. Na výstavě Národopisné poznamenal jsem si talíř ze Slavkova (viz obr. č. 2.), který podobně byl zdoben. Ovšem nevím, zdali poznamenání o původu obou talířů jest správné, neboť byl jsem stran prohlížení a jmenovitě poznamenávání si na Výstavě Národopisné pod kontrolou a mnohé zjištění rozličných věcí nebylo mi vůbec dostupné.

Když jsem takto pověděl, proč pokládám džbánek z musea berlínského za majoliku československou, dovolím si poznamenati také stručně, ale podstatně, co se ví o fayencích z Winterthuru. Jest to tím důleži-tější, že by se mohlo namítati, že majoliky naše byly sem od novokřtěnců