vzpomínka úspěšné činnosti Náprstkova Musea Průmyslového, pokud se tyče jeho národopisného oddělení československého (o něž má pí. Náprstkova první zásluhu), v dobách, kdy zárodky nynějšího ruchu národopisného sotva vzkličovaly při nevšímavosti a také neporozumění odborných kruhů, jakož i při naprosté lhostejnosti širších kruhů obecenstva, pak ovšem při Výstavě tak nadšených pro národopis domácí. Mezi písemnostmi, jež se týkají dějin Průmyslového Musea Náprstkova, chováno je doznám s tímto zajímavým, doslovným zněním: »Tímto stvrzuji, že v r. 1877 jsem byla dovolena od pana Vojtěcha Náprstka navštívit svého otce v Horkách u Bakova, našla jsem tam po matce část čepečku, který jsem přivezla do Prahy a ukázala paní Josefě Náprstkové. Paní Náprstkova ten dílek čepečku upravila a odevzdala do Průmyslového Musea u Halánků v Praze. Marie Jirátová rozená Holubova.« Tato částice, které se týká svědectví, vyložena je v Náprstkově Museu v oddělení národopisu československého, pojmenovaném případným názvem »Práce našich matek«, na místě zvláštním a ukazována je jakožto prvotní základ rychle potom vzrůstajících sbírek národopisných, při nichž ponenáhlu víc a více docházely uznání památky lidového umění československého. Tento list, adressovaný pí. J. Náprstkové, pojišťuje jí čestné místo v dějinách sběratelské činnosti národopisné a je zároveň obranou proti všelikým tvrzením opačného smyslu.

Výstavu národních výšivek a krojů (jejichž krásy a významu někteří z výtvarných umělců, Mánes, Maixner a jiní, byli si již před tím v plném dosahu vědomi), pořádanou z iniciativy ředitele A. Studničky roku 1880 na Střeleckém ostrově v Praze, dlužno čítati mezi první projevy, jimiž na.veřejnosti propukala uvědomělá snaha zachrániti pro domácí sbírky nedoceněné památky lidového umění československého a vzbuditi čilý zájem pro zavržené kroje a výšivky, pro ornamentiku národní. V té době rozvíjel řed. A. Studnička za živé účasti a obětavosti Vojty Náprstka a Jos. Náprstkové onu zachraňovací činnost. Této činnosti dodal ovšem významu a opory před širším obecenstvem svou popularitou vhodně v čelo těchto snah postavený Vojtěch Náprstek se svou chotí Josefou. Bez nich nebylo by se snažení toto dodělalo úspěchů potomních.

České Průmyslové Museum Náprstkovo vytklo si již tenkráte za úkol sbírati pro trvalé uschování ony památky. Úkol tento byl pak hned plněn. Darem a většinou koupí byly získávány horlivě všude, v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku rozmanité tyto památky, jež tvoří podklad nynějších rozsáhlých sbírek národopisných v Museu Náprstkově. Byla zahájena agitace, přiměřená ovšem tehdejším poměrům. V tištěném seznamu vystavovatelů při Studničkově I. výstavě národních krojů v Praze r. 1880 čteme již důtklivé vyzvání: »Ač dobře jest takové památnosti doma uschovávati, přece jsou jistější a bezpečněji ukryty v Českém Průmyslovém Museu aneb ve veřejných sbírkách vůbec. Kdo máš smysl pro dobro národa, daruj, nebo pňjč tomuto ústavu takové památky, aby se tu uchovávaly cizincům na obdiv, domácím pak ku tříbení vkusu a poznávání umění národního.« .....> ¦ :