V te době národopisné sbírky československé v Průmyslovém Museu Náprstkově pilně byly střádány. Známá spisovatelka Fr. Stránečka mohla již v Obzoru 1880, III. č. 11. s nadšenou pochvalou líčiti zajímavé výšivkové a vůbec národopisné oddělení v Náprstkově Museu.

Sbírky národopisné utěšeně se tu množily v letech dalších, i není divu, že r. 1887 Výbor pro šíření národního vyšívám v Praze (v němž seskupili se tenkráte všichni, kdož posud soukromně sbírali památky lidového umění, mezi nimi prof. S. Pinkas, R. Tyršova, J. Koula a j.) zvolil si za místnost pro první výstavu národního vyšívání*) právě síně Náprst-kova Musea, kteréž dosud bylo jediným útulkem snah, jimž komitét hodlal věnovati soustavnou činnost.

Není nemístno tuto vzpomenouti, že výstava tato v Náprstkově Museu měla účin značný, netušený. Po listech denních i všech jiných hemží se zprávy o výstavě s dodatky o důležitosti národopisného hnutí s vytčením významu svéráznosti lidového umění a lidových tradic vůbec. Čteme na př. úvahu z péra prof. J. Kouly v Nár. Listech 1887, 23. IV., kde přesvědčivými, věcnými důvody hájí oprávněnosti lidového umění. Praví mezi jiným: »Konečně domohly se národní skvosty naše jakés pozornosti. Nebývalý ruch šíří se rychle mezi ženami národa českého, jich oko shlédlo na kroj předkyn, prohlíží, srovnává a nechce ani věřiti tomu, co vidí. Podivno ! Tolik krásy, tolik nelíčeného a přec svrchovaně uměleckého půvabu mohlo po celá léta zůstati nepovšimnuto, ba povrženo! . . . Dívky české, všímejte si umění národního ! Prolézejte půdy a komory, otvírejte staré truhly, kde odpočívají klenoty Vašich babiček, a dle vzoru jich zdobte vlastní domácnost.« V týchž listech R. Tyršova dne 24./IV. líčí začátky a rozvoj národopisného hnutí u nás, upozorňujíc opět na důležitost i důsledky studia lidového umění československého se zřetelem ? horlivé činnosti Náprstkova Musea na tomto poli. V obou článcích s vrchovatým uznáním vylíčeny jsou podrobně zásluhy pí. Jos. Náprstkově.

Zdá se, že všem snaživým jednotlivcům, které dlužno pokládati za zákopníky nynějšího ruchu národopisného, bylo zápasiti s překážkami dosti krušnými, především s pochopitelnou lhostejností posavadní a ještě více s neomluvitelnou uštěpačností těch, kdož podceňovali zdar a konečné cíle jejich činnosti. Vyrozumí to čtoucí z trpkého příměšku v referáte prof. J. Kouly v Nedělních Listech Hlasu Národa 1887, 24./IV. Vedle uznání a pochvaly dostalo se pí. J. Náprstkově také nevděku, velkopan-ského odbytí a křivého posudku záslužné činnosti sběratelské.

Manželé Náprstkovi starali se pak nejen o občasné výstavky československých památek umění lidového v Průmyslovém Museu, nýbrž také 0 rozšíření známosti o těchto památkách v cizině. Pořídili z přebytku nasbíraných předmětů poučnou sbírku »kočující«, kterou pak do ciziny na výstavy posílali, nešetříce značného nákladu.

Průmyslové Museum pojistilo Vojt. Náprstkovi vděčnou paměť české veřejnosti pro všecky časy. Národopisné oddělení pak v Průmyslovém