O praktickém použití lidového ornamentu českého.

Se sbíráním selského nábytku počali jsme o řadu let později nežli se snášením lidových výšivek a krojových součástí do sbírek; v témž poměru též později nežli pěstování národního vyšívání vznikla snaha po vytvoření nábytku v „slohu českém", jak poněkud směle se říkalo. První skrovné pokusy výzdoby nábytku ornamentem rázu českoslovansky lidového viděli jsme na výstavě jubilejní; na Národopisné výstavě nebylo pokusů těch mnohem více a nebyly také v podstatě zdařilejší. Co u příležitosti letošní výstavy architektury a inženýrství provedeno, podává sice ještě důkaz, že snaha po národní rázovitosti českého bytu dosud valně se nerozšířila, že nicméně přece již našla několik pěstitelů, kteří do věci hlouběji vnikli. Poprvé pak u této příležitosti přivedeny ? místu výrobky, kteréž nejsou diletantským pokusem, ale zralým dílem uměleckého průmyslu.

Dekorativně a konstruktivně správné využití motivu lidovým nábytkem poskytnutých náleží mezi ty úkoly, ? nimž snadno se vydá heslo, nesnadno však cesta ? uskutečnění se nalezne. Výrobní síly, na nichž tu záleží, jsou vlivem školských systémů ve velké většině vychovány spíše ? imitaci a reprodukci než ? samostatnému tvoření, a při nábytku »slohu národního" nebylo ani jasno o tom, co vlastně má býti vzorem a co tedy by se mělo a mohlo vlastně napodobiti. Vystihlo se, na základě znalosti nábytku renaissančního a barokového, že v selském nábytku se naleznou tvary zjevně ze slohů umělých přenesené, vedle osobitých zvláštností díla a tak v nejistotě o tom, co vlastně je původního ve formě