movitý vždy písemní; ta podala se ku schválení s obyčejnou formulí: „Vaší Milosti, urozený pane, poníženě žádáme pro odplatu Pána Boha věčného, že této naší smlouvě (porovnání etc.) místo své a povolení dáti ráčíte." Nebylo-li protestu, vložena do knih a zpravidla original vrácen příslušnému rychtáři.

Rovněž tak bylo i se kšaftem. Poslední pořízení dělalo se před právem, to jest před rychtářem a konšely. Obyčejně poslal si nemocný pro „právo" sám, často rychtář, když doslechl, že je někdo povážlivě nemocen, přišel s konšely i nevolán. Někdo napsal vlastní rukou kšaft a přečetl ho jen před právem, častěji psal ho rychtář a jen zřídka kdo umřel bez kšaftu. Tehdy nutno bylo stateček prošacovat a popsat a to od několika rychtářů a konšelu ze sousedních obcí.

Od nápadů a od úmrtí osvobozen byl již roku 1408 od Vavřince Toulovce Mladočov, Desná. E. 1412 od biskupa Jana: Oujezd Horní i Dolní, Osik, Litrbachy, Jansdorf, Němčíce, Sviná, Strakov, Kozlov, Lezník, Třemošná, Karle, Květúá, Seč s Chotěnovern, Morašice, Řikovice, Bohňovice, Sedliště, Nedošín, Mikuleč, Somaníny, Lačnov, Kecndorf aHeřma-nice a to bez ouplatku)\ zadarmo, v 16. století všechny vesnice panství toho práva užívaly. — Muž i žena, všickni dospělí, kšaftovali o svém statku svobodně, ovšem musil se kšaft ještě ke schválení ? ? zápisu předložiti na zámek. — Ač prohledal jsem vše možné a přístupné, nalezl jsem jen dvakráte, že kšaft byl od pána změněn. V prvém případě Pavel Ěehoř z Osika roku 1562 poručil statek manželce své Dorotě (dítek neměli), pokud ho bude chtíti a moci držeti, až ho pustí, aby se rozdělil mezi přátele po jeho straně (několik litomyšlských měšťanů), k tomu je připsáno : „Tu já, Václav Haugvic z Biskupic, jakožto pán jich to u sebe bedlivě uváživ, jestliže bych v tom artikuli tomu a takovému poručenství místo dal, že by po té Dorotě na přátely jeho měl připadnouti a na její nic, — že by té Dorotě, která na tom statku mnohá „lita" pracovala a jemu ho nabejvati pomáhala, bylo ublížením, a že tedy ti jeho přátelé „toho statku podle znění kšaftu užíti nemají, než ona Dorota ním, jako svým svobodným, vládnouti bude a povinna tak to opatřiti, aby ti-kšaftem obdaření jeho přátelé v tom statku 200 kop míš. našli a na »lita" statek placen bude." — V druhém případě Jan Syrovátka z Lánů r. 1575 poručil statek synovi, ale pole na Hlavňové oddělil od statku a poručil je manželce. Změna zní: „To beyti nemůže, aby roli od gruntu dělil. Nic k tomu náležitého odtáhnouti neměl, než jen co přikoupil, mohl jinak poručiti." Viděli, že grunt dělit se nesměl při žádné příležitosti, ani kšaftem ne! ?? ? němu původně patřilo, musilo vždy u něho zůstati. Kšaftem musil býti poručen grunt celý.

Jako vzor obyčejného kšaftu je kšaft Vávry Formana ze Strčnice roku 1570. Poručil statek synovi Vaškovi, aby z něho vyplatil 400 kop míš. v roky po 15 kopách ostatním dětem a matce na rovné díly, sebe do toho počítaje. Manželce své 20 kop zvláště poručil, do smrti při statku zaopatření, a dvě krávy, aby sobě chovala jeho pící. Dcerám zvláště každé výpravu a po krávě, druhému synu Jakubovi zvláště hřebce