I. „Ja sem byl v dolině pro kozlatka, slyšel sem krasny hlas Me-siaša, anjel prozpěvoval, jen glorija zpíval, byl to anjel Pane, jenž na ně pohlídal!"

II. „Myliš se, že to byl anjel. Byl to Ondrašuv Pavel, ůn ma novu halenu, prvši raz oblečenu, Kuba volal Florian, a tys myslel gloria."

I. Upozorňuje na neobyčejnou jasnost: „Počuvej, počuvej, co to hen je za velikú jasnosť při Betlémě?"

III. „A kady, aj kady, ukaž nam to, až ja se podivám také na to."

I. „Poslyšte, bratrové, co tam slychať! Což či hřmi ? že se nam narodil Mesiáš, to snado."

I. Ještě nechtějí věřiti, proto je upozorňuje I., že „Slunce jasně sviti, rozvija se kviti, ptactvo jako v raji utěšeně hraji, pozpěvuji."

II. „Něvim, co bych na to řek, dybych halenu oblek, pošel bych tam do kopce, podívat se na ovce. Jestli tam co uvidím, to vas všeckych potěšim; jestli tam nebude nic, to ty, Bárto, něplec nic."

Nyní se radí bez zpěvu pozůstalí Bartoš a Mičuda, co darují Ježíškovi: „Což mu tam vezmemy, až tam půjděm, a jak mluviL buděm, jak tam přijděm?" (Jeden potichu řekne po česku:) „Neb je ponížený, krásný a spanilý ten Mesiáš."

Zpraveni byvše od Vaculíka, že skutečně Mesiáš se narodil, vybízejí jeden druhého, aby spěchali: „Jenom honem pojďmy, až ho uzřímy, už se svita. Poberem krpce na ramena a poběhnem honem do Betléma. Co jen tam za zpěvy se konajú, ač cele hory se rozlehajú? Anjel se nam ukazuje, do Betléma jiť kazuje, řka: ,Pastyře stavajte, k Betlému pospichajtě!' Pujděm do Betléma hupkem, vice hupkem nežli krokem, dary v.ezmem sebum pro Boží potřebu."

II. „A ty Mičudo hrbatý, namaž sobě lojem pjaty, namaž honem, do Betléma pujděm."

III. „Co ty Bartoši, podaruješ dítěti?"

I. „Ja podarujú pul syrečka a smetanky do hrnečka, a při tym flajstr medu, až to ditě nemře hladu."

II. „Aj ja vezmu klobásu, třikrát se ňum opášu."

III. „Aj ja skočím na huru, seženu s hnizda kuru, naberu muky v pudle, to budě tomu dítěti na nudle."

I. „Aj ja vezmu barana, upeču ho do raua."

II. „Aj ja skočím- do pivnice, vezmu latku śmetanice."

III. „ Aj ja vezmu z rendlíku dva kusky perníku."

II. „Klinkova Dorota, Klučkova Margeta, ty sú naše známe, rady by šly s nami."

I. „Něvim co maš za smysel, dybys jich vzať myslel, ony sú rozpustile, Panu Bohu nemile. Buh tam nechce miti, majú se popraviti, od ¦zvyklosti přestati, hřicbův se varovati."

Všichni: „Na památku třech králi, kteři vandrovali, přes hornine: •doly, přes hornine doly, také my chodimy, vas obveselujemy. Ulituj se,