nejmilejší mu je, může-li ho zavésti někam do louže. To ovšem přivábí nejvíce drobné mládeže, jež každý takovýto pokus provází ohlušujícím hřmotem. Žid upí, běduje, ohání se holí, volá kolemjdoucí dva židy ku pomoci.

Konečně dostali se na příhodné, rovné, travou porostlé místo, kde má býti poprava. Tu se sestaví. Do středu auditor, po stranách Turci, za těmi ženich a mládenec, na levo anděl, po stranách černoši, flíčkáři, běhoun, Tyrolky. Před nimi na nějaké bedně sedí rabín se židy, řezník s kohoutem. Markytánky odešly již mezi shromáždění, nabízejí ke koupi všeliké doutníky, kytice, piletky. I do známějších domu zacházejí.

Počne soud. Auditor čte život kohouta, vytýká mu dobré i zlé skutky života od mládí až do posledního dne, shledává, že zlých je veliká převaha, rabín obhajuje ho, zlé skutky omlouvá, zmenšuje mnohými vtipnými průpovídkami. Konečně však rozhodne se o jeho vině a pronáší se ortel smrti. Kohout udělá poslední vůli.

Po tomto výroku slezou ti, kteří dosud byli na koních, s koňů. Koně se odvedou. Počne tanec. Tyrolky přivádějí pány, všichni účastníci mužského pohlaví přivádějí ženské ? tanci. Zatančí s ním jednou kolem, dovede ho ku pokladně, má za tanec zaplatiti. Při tom hledí se co možno nových a nových tanečníků sehnati, aby hodně pokladna se naplnila. Ovšem možno i jednu osobu několikráte ku tanci vzíti; rozumí se, že pokaždé se musí vyplatiti.

Asi po dvouhodinovém tanci jde se v průvodu (pěšky) pro nevěstu (ta dosud přítomna nebyla). Je to některá bohatší dcerka z vesnice. Všichni účastníci vejdou do světnice, Turci zůstanou u dveří, šavlemi je překříží, aby již nikdo do vnitř nemohl. Jest zde krátká hostinka. Po té auditor požádá za nevěstu. Ta již jest připravena a celý průvod s hudbou jde na místo, kde prve se tančilo. Do kola bére nevěstu nejprv auditor, pak ženich, mládenec a ostatní společníci, každý zatančí s ní asi jednou kolem. Za to jest nevěstě slušnější částku do pokladny vložiti. Po té přinese se kohout do prostřed kola, auditor podá nevěstě kord, a tato po jeho vyzvání setne kohoutovi hlavu, řezník ho vezme a odnese. Tím je zábava skončena. Večer je zábava v hostinci. Některý jiný večer jsou kohoutí hody, při kterýchž dříve, dokud povoleno bývalo živého kohouta stínati, maso z kohouta první jídlo bývalo.

Peníze, jež přišly do pokladny a jež stržily neúnavné markytánky, použijí se ku krytí výloh, ostatní věnuje se ? dobročinnému účelu.

Ortel kohouta Krokodára: Tento kohout Krokodár pochází z vysokého rodu z Vaječníkovic, vyseděla ho jeho matka pí. kvočna v obci Senařově, panství blíže Komína v kraji Hambalovském. Tento kohout Krokodár dokud ještě ve vejci byl, nic dobrého nečinil. Kloval on svou matku paní kvočnu tak, že ona celá ulekaná z hnízda utíkala. Když povyrostl, vodil on jiným hospodyním slepice na hnízda, takže z toho mnoho hádek a různic povstalo. A co ještě jiného provedl: mnoho nevinných kuřátek pokazil. Jednou pravil: „Pojďme do rychtářova ječmene, rychtář není doma, jel ráno do Jičína." Při tomto činu byl po-