za prokázanou ochotu, uveřejňuji celý článek jeho, pozoruhodný „ortelem" proneseným od „auditora" rad souzeným „kohoutem Krokodárem".

Záhy po poledni objeví se na návsi běhoun, oblečený jako nějaký augusta o komedii v oblek v jednotě se širokými nohavicemi, s čapkou do špice na hlavě, s karabáčem v ruce. Uhání po vsi, až botama do zad si tluče, zabíhá i do okolních vsí, práská karabáčem, až kolemjdoucím v uších zaléhá. Oznamuje tím, že již brzy bude stínání kohouta. Po té objeví se na koních purpurově červení Turci, s červenými kalhotami, červenou blůzou, červenou čepicí s velkým červeným třapcem, ve vysokých botách, s šavlí po boku; projíždějí se po vsi. Hned již objeví se též. žid starý, s tabatěrkou v ruce, s rancem na zádech, s nějakou zaječí kůžičkou na ruce, řečí i jednáním napodobuje své soukmenovce, dotě-ravě nabízí šnupeěek každému, koho potká. Nepohrdne při tom nějakým krejcarem, dostane-li se mu ho na nový tabáček. Před samou zábavou objeví se i jiní účastníci. Dva flíčkáři, bíle odění, s čepicemi do špičky, na nichž vznášejí se veliké papírové třapce, pošiti celí množstvím různobarevných flíčků, probíhají sem a tam po návsi; mládenec na koni černě oděný s červenou šerpou, ženich na koni oblečený v bílé spodky, červený kabát, černý klobouk; auditor na koni oblečený v modrý kabát, černé spodky s prýmy, ouřednický klobouk, maje po boku kordík. Dostaví se též na koních dva černoši v černých trikách majíce na rukou i na nohách ze zlatého papíru pásky, na hlavě nízkou čepici s chocholem z peří v předu. Skupinu doplňuje bíle oděný anděl na bílém koni.

V ustanovenou dobu shromáždí se všickni u bytu ženichova. Tam seřadí se průvod, který za chvilku se hne, aby projel celou vsí a tím všemu obecenstvu se ukázal.

V předu průvodu jde běhoun, karabáčem práská, odhání diváky s cesty, činí tak cestu volnou průvodu; za ním jdou flíčkáři, pomáhají dělati pořádek. Pak jedou na koních anděl, auditor, po jeho boku oba. Turci, ženich s mládencem, jim po straně oba černoši. Za nimi zvolna ubírá se vůz chvojím a stužkami okrášlený, tažený párem koní. V předu vozu stojí řezník, oblečený v sváteční řeznické roucho, drží na stojanu vycpaného kohouta. (Živého stínání není dovoleno.) Za ním stojL dvě Tyrolky, vybraná dvě hezká děvčata, v krátkých sukních prýmo-vaných, sametových živůtcích, s velikými slaměnými klobouky, s nichž dlouhé pentle vlají na hlavě. Za těmi dvě hezké markytánky v krátkých sukních, sametových živůtcích, s kvasáky na hlavě. V zadu vozu sedí hudebníci, hrají rázný pochod. Po straně vozu jdou dva jinoši, z nichž jeden maje jednu tvář bílou, druhou černou, napodobuje noc a den, druhý dělá. cestáka s motykou na rameni. Uvázne-li vůz, což zúmyslně se stává, jinoch „noc a den" svítilnou půl bílou půl černou svítí cestáku ke kolu, jež uvázlo, a tento motykou odkopáva kameny, jež v cestu se postavily.. Za vozem konečně tažen jest na saních párem volů rabín, po stranách jdou dva mladší židé. Kolemjdoucí činí všemožná příkoří rabínovi, tahají ho za šat, strkají ho se saní. Vozka, jenž ho veze, též na nic dobrého nepomýšlí; veze ho přes největší kameny, do příkopu, hledí ho zvrátiti,