Obr. 2. Děvče horňácké ve všedním úboru. (Fotogr. řed. J. Klvaňa.)

Obr. 3. Děvče horňácké v rubáči, slavnostně zapletené. (Fotogr. řed. Jos. Klvaňa)

slovenských, jest bezpečno. Nasvědčuje tomu částečně i to, že v hornatých krajích děti v létě ehodí pouze v ru-bášku, že tu někdy i větší děvče ne-štítí se, ovšem před známými, zcela bez rozpaků procházeti se v tomto-rouše, kteréž, jak na obrázcích připojených vidíme, ostatně není hlouběji »vystřiženo«, než plesové šaty našich krasavic. Této obvyklosti porůzně nositi pouhý rubáš v létě ostatně vděčíme naše obrázky zajímavé i důležité. Ale ještě jedno úsloví nasvědčuje, že rubáš nosil se, alespoň v den dělní, bez ostatního roucha (nejvýš s rukávci) ještě poměrně v pozdních dobách. Říká se skorém na celé východní Moravě spodnímu pruhu rubáče, z pod šorců nebo sukní na mnoha místech slováckých 10—15 cm. vyčuhujícímu »sobot a«. I tam, kde to již není ve zvyku, pokřikují na děvče nebo ženu, jíž rubá-ček svrchní roueho dole přesahuje, ž e má delší sobotu než neděli, t. j., že má rubáč, který se nosil na den dělní, tedy na sobotu, delší než. šoree anebo sukně, které braly se jen. na neděli a svátek!