Obr. 1. Děvče horňácké v rubači (Fotogr. řed. J. Klvaňa.)

venska moravského a kterou zajisté do nedávna nosily ženské na Hané, na Valašsku, ba i na západní Moravě. V Čechách již nošení rubáše dávno zaniklo. Že i tu nosilo se toto roucho také, ve shodě s prof. J. Koulou (Český Lid, I.) ukázal Dr. Zíbrt ve svém díle »Dějiny krojů v zemích českých« (I. díl, str. 90—92). Čteme však v díle I tom, že již za mistra Jana Husi byl rubáš i u selských žen rouchem z mody vycházejícím, neboť kazatel ten dí: »A již rubáši skoro i u sed-lek budú vypověděni.« Ba přestávaly rubáše v Čechách již za Štítného, jakož to poznáváme v uvedeném díle p. Zíbrtově na str. 91, kde Štítný píše, jak manželka chtěla nevěrného muže napraviti. Přestrojila se, vzala na sebe rubáš služebné děvečky a nástraha, chytře na nevěrného muže přichystaná, se jí podařila. S výčitkou pak zvolala ? manželovi: »É, žeť jsem v rubáši a v kroji milejší!« Byl tedy již i za Štítného, jak Dr. Zíbrt v knize své správně podotýká, rubáš oblekem obyčejným jen u p r o-stého a chudobného lidu. A toto v Cechách již dávno vyhynulé praroucho zachovalo se nam úplně ve své původní formě ještě na jichovýchodní Moravě a na Uherskem Slovensku!

Myslím, že by již i filologická podstata slova »rubáš« byla vděčným předmětem archaeologického studia a ve spojení se slovy robiti obrubovati atd. zajisté poukázala nás ? dobám, kdy roucho to bylo společným rouchem o b é h o pohlaví právě tak jako halena a sukně.

Kdy společnost ta přestala, ovšem podnes říci nemůžeme; sukně a halena ji ovšem přetrvaly, sukně do středověku, halena na Slovensku podnes — tu a tam nosí halenu mužové i ženy [Březová*), Starý Hrozenkov na Moravě a j.]. Ze však ještě do nedávna, snad až do osmnáctého století rubas byl v létě často jediným rouchem žen moravských hlavně