Předchozí 0225 Následující
str. 198

duchu, co ode mne žádáš? a udělal kříž. Valcíř poslechl a dle rady se příští noci zachoval. Žena opět se mu ukázala a když se jí tázal, řekla mu zaplácavši na ruce: Šestadvacet! a nebila ho. Nevěda si rady šel se opět poptati. Kdosi mu poradil, aby dal za ženu po okolních farách sloužiti 26 mší, že jí bude pomoženo a jemu také. On tak udělal a měl prý pokoj.

Hrob zemřelého když se slehne, dá se upraviti a okrášlí květinami. Na hrobě nesmí se ničeho trhati, neboť mrtvý si o půlnoci pro to přijde. Kdo přivoní ke květině na hrobě kvetoucí, ztratí čich. Po zemřelém nosí se smutek. Po rodicích celý rok. Památka po zemřelém trvá stále. Vzpomíná se na něho v denních modlitbách, a ve výroční den úmrtí nebo v den jeho svátku dává se na mši svatou za pokoj jeho duše nebo na modlení.

Když umře matka po malém, chodí ho po šest neděl v noci převinovat. Matky, kterým zemřelo dítko, nejídají ovoce, jahody a třešně až do Vršíčkové Panny Marie (do svátku navštívení Panny Marie, první neděli v červenci, kdy v kostelíku na vršíčku u Eokycan koná se pouť, ke které schází se mnoho lidí z celého okolí). Na ten den Maria Panna poděluje prý dítky v nebi ovocem, a která matka ovoce do svátku toho jedla, té dítkjr zemřelé ničeho prý nedostanou.

Je-li někdo lakomý, říkají, že se mu nedostane země na hrob. Když je veliký vítr, říká se, že někdo se oběsil. Nalezne-li někdo oběšence, má mu dáti tři pohlavky, aby prý nestrašil.' Sebevrah bývá pochován na hřbitově v koutě. Bludičky jsou duše nekřtěňátek. Když dva najednou něco řeknou, vysvobodí dušičku z očistce. Když dvéře vrzají, nemají duše v očistci pokoje. Má-li někdo na těle modřinu, říkají: to tě umrlec štíp'. Kdo v noci procitna nemůže usnouti, ať se modlí za dušičky v očistci, neboť ony to jsou, jež mu spáti nedají.

Rubáč a oplíčko na jihovýchodní Moravě.

Sděluje řed. Jos. Klvaňa.

Název rubáče nebo rubáše*) jest jistě všeobecně běžný a známý". Značiť roucho plátěné, v němž lidé bývají pochováváni nebo lépe bývali pohřbíváni, neboť dnes pro nebožtíky zvláštních těch rouch skorém nikde nešijí.

Neurčitá jakás představa praví nám, že je rubáš něco jako dlouhá košile, tedy věc pro mrtvolu nejnutnější a u chudých lidí snad jediná. Ve skutečnosti byl rubáš zajisté ta část roucha, kterou dosud místo košile nosí ženské pohlaví na celém Slovensku uherském a ve větší části Slo-


*) Rubáč na. mor. Slovensku, rubáš na Hané a j.

Předchozí   Následující