Dříve chodívaly panny na pohřeb oblečené v bílou sukni a černý ži-vůteli anebo v šaty růžové. Panny mají na hlavách myrtové věnečky. Mládenci pokud možno jsou černě oblečeni, mají bílé šerpy organtinové a na kabátě připjatou větévku myrty. (Myrta je dvojí: pohřební a svatební. Kdo chce si myrtu zachovati, musí dáti pozor, aby nedal na pohřeb proutky z myrty svatební; kdyby to učinil, uschla by mu.) Před pohřbem nese některý hoch, obyčejně z příbuzenstva, kříž s černou nebo bílou pentlí, dle toho, byl-li zemřelý ženatý nebo svobodný. Za ním jdou děti (pak družičky a panny v řadách a mládenci, byl-li zemřelý svobodný), po té nesou mrtvolu na márách, za ní příbuzní a celé sousedstvo. Je-li kostel v jiné osadě, tu zastavuje se průvod na konci vesnice u kříže nebo sochy nějaké, a tu modlí se všichni za duši zemřelého třikrát Otče náš a Zdrávas Maria. Průvod pak ubírá se dále ke hřbitovu, ač již seřidlý, poněvadž někteří pomodlivše se na konci osady za zemřelého se vracejí' domů.

Na hřbitově nese se mrtvola obyčejně přímo ke hrobu. Když se pochovává do hrobu starého, ve kterém už někdo byl pochován, tu sbírají se kosti a svážou do bílého šátku a dávají buď do koutka ve hrobě nebo na rakev nově pochovaného. Po požehnání mrtvoly spustí obyčejně čtyři členové rodiny, nebo dobří sousedé mrtvolu do hrobu. Hned potom vystoupí některý starší příbuzný nebo starší soused a obrátiv se ? shromážděným u hrobu jménem zemřelého odprosuje všechny: „Jestli vám nebožtík za živa v čem ublížil, prosím vás pro Pána Boha, pro Panenku Marii, pro všecky svatý, kdybyste mu odpustili ponejprv, po druhé a po třetí." Všichni odpovídají: „Odpusť mu Pán Bůh" a házejí tři hrstky hlíny na rakev zemřelého s přáním: „Budiž ti země lehká" neb „Odpočinutí lehké dej mu, Pane!" Byl-li pohřeb svobodného, házejí mládenci a panny do hrobu své stuhy a věnečky.

Ze hřbitova odcházejí příbuzní, mládenci a družičky do domu zemřelého, kde bývají častováni kávou, koláči, pivem a chlebem. Zemřel-li svobodný, jde se s hudbou, která často při pohřbu bývá, do hospody a tam se tančí.

Mluví-li se po pohřbu o zemřelém, přidává se: Odpusť mu Pán Bůh, nebo: Už je tam na pravdě Boží, neb: Už ho hlava nebolí, nebo : Už je na pravdě a my jsme tu na křivdě. Na hřbitově musí prý mrtvý tak dlouho hlídati, až zas jiný tam je pochován. V Chylicích pod sv. Jakubem u silnice z Eokycan do Mirošova oral sedlák na poli. Před polednem uviděl, jak malé dítko vylezlo na hřbitovní zeď a běhalo po ní kolem dokola hřbitova. Bylo v rubášku. Když začali v Mirošově zvonit poledne, seskočilo na hřbitov, běželo ? jednomu hrobečku a v něm se ztratilo.

Někdy nemají mrtví v hrobě pokoj a zjevují se příbuzným a známým. Jednomu valcíři v Hrádku umřela žena. V noci po pohřbu zbudil valcíře nějaký šramot. Do světnice vstoupila jeho žena, strhla ho s postele a nabila mu. Ráno byl plný modřin. Tak se dělo po několik nocí. Šel na radu ? moudrým lidem, a ti mu poradili, aby se zeptal: Dobrý