hlavu. Když dlouho nepršelo, lid se sešel a již chtěli vykopat mrtvolu; muselo jim v tom býti zabráněno.

Druhého dne přicházejí sousedé a sousedky mrtvého navštívit a za duši jeho se pomodlit. Do rakve malým i velkým přinášívají obrázky svatých. Zemřela-li svobodná dívka, kladou jí do rakve kvetoucí růže, někdy i věnec kolem celé rakve uvnitř položí. Blíže rakve bývá talířek se svěcenou vodou,. kdo přijde navštívit nebožtíka, pokropí ho, pokřižuje se a poklekne ? modlitbě. Kdo se přijde podívat na mrtvého a hojí se, aby se mu neukazoval, má mu políbiti palec na levé noze. Nikdo se nemá příliš ? rakvi blížiti, zvláště když pláče, aby snad slza na zemřelého neukápla, neboť by ho pálila a tlačila v hrobě.

Nečekají-li ještě někoho z příbuzenstva, zavrou rakev hned druhého dne. Kdo přijde, kropí rakev a znamená ji třemi křížky. V hlavách na rakvi ho"ří světlo, lampička olejová, v nohou je talířek se svěcenou vodou.

Třetího dne je pohřeb, obyčejně dopoledne po mši svaté. Po mši svaté dává se na světlo a na modlení za mrtvého a „za ten celý rod". Připadne-li třetí den na neděli, bývá pohřeb odpoledne po požehnání. Nyní však množí se obyčej odpoledních pohřbů i ve všední dny. Mše svatá tu bývá až čtvrtého dne. Malé dítky a chudí mají jen „vejkrop". Rakvičku s malým dítkem obyčejně rodičové sami v náručí do kostela a odtud na hřbitov donesou. Rakev s mrtvolou dospělého vynáší se ze světnice do domu, t. j. předsíně. Staví se tu na lavici nebo na rozestavené židle. Na rakev dává se hořící svíce, někdy i talířek se svěcenou vodou.

Když jde kněz vykropit mrtvolu, zvoní na věži „prepus". Když přijde kněz, rozestaví se všichni kolem rakve a někdo z příbuzných podá knězi hořící svíci. Mezi vykropováním dávají přátelé pozor, jak vystupuje kouř ze svíčky na rakvi postavené: jde -li pěkně nahoru, přijde duše mrtvého do nebe, táhne-li se kouř ? zemi a jen kmitavě vystupuje, ,to prý znamením, že duše zemřelého bude na věky zavržena. Duše při výkropu jest v těle a vychází prý, až když kněz naposled rakev pokropí a řekne Amen. Do té doby mrtvý všechno slyší, co se kolem něho mluví, a ví, co se v domě děje, jenom mluvit nemůže. Po vykropení sé mrtvola nadzdvihne a vynese z domu na připravené máry.. Mrtvola se většinou nosí, jen je-li špatné počasí, vezou ji. Na máry prostírá se bílý ubrus nebo prostěradlo. Nyní mají spolky černý příkrov, kterým se i rakev přikrývá, zvlášť není-li pěkná.

Byl-li mrtvý mládenec, tedy ho z domu vyzdvihnou a kousek cesty nesou panny, před hřbitovem ho zase vezmou ? ? hrobu donesou; dívku svobodnou nesou mládenci; zemřela-li sestinedelka, vyzdvihnou ji z domu a ke hrobu donesou ženy; ženaté nosívají starší sousedé.

Pohřby svobodných strojí se slavně. Sejdou se panny, družičky a mládenci někdy z celé osady. Třeba zemřel starý člověk, byl-li svobodný, přece má mládence a panny na pohřbu. Za panny chodí velká děvčata oblečená v černé šaty, za družičky malé dívky bíle oblečeny.