znamení, že tělo opustila. Tři bratři přijeli na pohřeb matky a vypravovali, jaké měli znamení v tu chvíli, kdy matka zemřela. Jednomu na kytaře zazvučely struny, u druhého někdo holí na okno udeřil, a venku nebyl nikdo, když vyběhli, u třetího ve světnici jakoby někdo na stůl plácl.

Má-li mrtvý otevřené oči, zavírá mu je a zatlačuje obyčejně nejstarší člen rodiny, aby mrtvý nikoho z domácích nevykoukal. Oči má zatlačit aspoň někdo z příbuzenstva. Udělá-li to někdo cizí, zase se otevrou. Když mrtvý oči otevře, kdo k němu první přijde se podívat, ten prý do roka umře.

Jak nemocný duši vypustí, běží někdo z domácích dát zvonit hodinku. Zvoník, když zemřela žena, podtrhuje dvakrát, zemřel-li muž, třikrát. Když mezi zvoněním hodinky na věži bijou hodiny, zase brzo někdo umře. Zemřel-li hospodář, který měl včeličky, z domácích někdo běží jim to oznámit, aby samy také nepomřely.

Mrtvola se co,možno hned umyje vlažnou vodou a obleče. Dospělému oblékají ty šaty, které za živa nejraději nosil. Vdané ženy oblékají nejvíce do šatů černých, svobodné dívky do bílých. Malé děti oblékají do bílého rubáše. Dříve se sívaly i pro velké rubáše, nyní jen velmi chudým lidem. Rubáš nesmí býti šit zadním stehem, jen předním, jinak by mrtvý neměl v hrobě pokoje; také se nesmí při šití dělat žádné uzlíky, sice by mrtvého v hrobě tlačily. Aby nezůstala ústa mrtvému otevřena, podvážou mu bradu šátkem. Také ruce na prsa křížem položené se svazují a svázané nechávají, než stuhnou. Potom se rozvážou a obtočí růžencem a do pravé ruky vloží se malý křížek. Když při oblékání mrtvola jest již tuhá a údy ztěžka se ohýbají, tu má se pojmenovat ta mrtvola křestním jménem a požádat, aby ten který úd ohnul, a hned tělo povolí. Dokud mrtvého umývají a oblékají, ti kdož tak čiuí, obyčejně starší lidé, potichu se modlí a uctivě ? mrtvole se chovají. Ostatní úctu zachovávají a tiše se chovají. Po umytí a oblečení položí se mrtvola na prkno neb na lavici. Hned zavolá se truhlář, aby si vzal míru na rakev. Dá-li někdo něco ze svých věcí, které na těle nosil, mrtvole do rakve, musí do roka umříti. V některých vesnicích dávají vdaným na hlavu šátek, svobodným dává se všude myrtový věneček na. hlavu a kytička do ruky. Náušnice a prsteny se mrtvým stahují. Co-zbude po zemřelém, rozdělí se přátelům a známým, ale to vytrvá jen tak dlouho, dokud mrtvý v hrobě neshnije. Na večer v domě, kde je mrtvola, jak je po klekání, musí býti úplné ticho, aby měl mrtvý pokoj.

Obyčejně hned druhého dne ráno přináší truhlář rakev a mrtvola hned do ní se položí. Dříve bývaly rakve pro děti a svobodné modře natřené, ženatí měli rakve černé. Nyní jsou skoro u všech bílé. Na víku rakve je kříž, dříve bývaly rakve pomalovány a v rohou bývaly hlavičky andělíčků, i kříž byl malovaný, nyní obyčejně je papírový nebo plechový žlutý. Do rakve pod mrtvolu dá se něco hoblovaček, pod hlavu polštář hoblovačkami nebo senem vycpaný. Dá-li se mrtvému pod hlavu polštář peřím vycpaný, a je-li mrtvý pochován, nebude v té krajině rok pršet. Stalo se v Hrádku. Mlynářka dala muži peřinu do rakve pod