Rubač, tato prakošile, není a nebyla ani na Moravě všude stejná. Ba měla i na různých místech i název odchylný (na př. opasek na Hané, 1 e k n i c e na Valašsku). Slovenský rubáč v původní jeho formě načrtl již prof. K o u 1 a vi. roč. Českého Lidu na str. 23 v důležité stati své »o krojích lidu slovenského«.

J. M an e s, jehož jemný smysl pro rázovitost typu a kroje jest neobyčejný, podivuhodný, všiml si prostého rubáše a načrtl jej na listě, pod čís. 522 v Rudolíině pražském uschovaném, ovšem pak věnoval zvláštní pozornost vyšívanému oplíčku hanáckému, jak je namaloval na svém 4. listě sbírky Rudolfínské (Marina, ze zadu, který reprodukován i v českém Lidu r. 1896 na str. 152). Prední část oplíčka hanáckého, šněrovaného ukazuje i obrázek »Maryša Šťastný« čís. 43 ve sbírce Rudolfínské. Moravsko-slovenský, typický tedy rubáč skládá se ze dvou oddílů (srov. obr. 1.): ze suknovitého vlastního »rubáče«, někde podolkem zvaného, a z tílka nazvaného »oplíčko«, jenž vlastně není ničím jiným, než širokým límcem, místy až do podpaždí sahajícím.

Nejdelší rubáče nosí se na Horňácku (v okolí Velké), proto též tu nejvíce z pod šorců nebo fěrtochů vyčuhují. Též v Kunovicích jsou hodně dlouhé a naškrobený jejich spodní okraj svítí se bělostí svou již z daleka, jako na Kyjovsku, kde však jen na 5—8 cm. s ostatními sukněmi z pod červených kanafasek se bělí.

O p li oko nebo o p lečí*) bývá tam, kde se nosívají kratičké rukávce, ovšem hodně vysoké, i přes 30 cm., jak ukazuje obrázek (srov. obr. 2.) děvčete z Hrubé Vrbky. Na Hodoňsku nosí se rukávce s dílkem delším, a tu bývá oplíčko u rubáče nižší, 12—15 cm. vysoké. Toto nižší oplíčko drží do výše dvé šňůrek přes obě ramena. Vyšší oplíčka přitahují se, jak obraz 3. znázorňuje, jedinou tkanicí, která se nad ňadry zavazuje. Děvčata vytahují je co nejvýše (viz obr. 4.). Ženy nejsou a, když kojí, ani nemohou býti tak upraveny.

Oplíčko bývá zřídka rozestřihnuté, na př. v Kunovicích a na Brodsku, a rozparek, kterýž zatahují šňůrečkou nebo na knoflíčky zapínají, sahá potom až kus do rubáše vlastního. Většinou jest oplíčko v předu sešité a bývá v okresích, kde rukávce mají tílko krátké a tudíž z oplíčka značnou část viděti možno, vyzdobené buď červenými nebo modrými vetkanými pruhy, ba dokonce i vyšité. To ovšem jen u děvčat, jak písnička praví: Malované oplečí starým babám nesvědčí.

Podolek rubáče bývá z hrubší látky, na Horňácku drsný, konopný, jako druhdy zajisté všeobecně býval. Opií oko bývá nyní z plátna měkčího, na Horňácích ze zvláštní měkké, doma tkané »cínovati«.

V neděli bývá oplíčko utáhlejší, na den všední a u mladých kojících matek ovšem volnější. Místy, na př. na Břeclavsku a Hustopečsku přestává se již rubáč nositi a zastupují jej obyčejné košile. Staré ženy ovšem na to dosti žehrají, ač místy zase se s novou »múdou* usmiřují.