»Rubáče — tak to povím po sprostě — říká se aj podolky (vypraví stařenka paní A. Šebestová v Pavlovicích u Hustopeč, kde Slovensko přechází do Brněnská) — ešče nekery nosijú, ale víc košele. Dyž začaly ty košele, tož tak ty stary dudlaly, že přej jak si navalí nosu (trávy), košela praskne v půli. Ale já to neuznávám; my taky nosíme košele a navalíme si teda nosu na německo (důkladnou), ná, nepoznáváme, že bysme těch košel přes moc roztrhaly.«

Zůstáváme pro dnešek při pouhém tomto doprovodu ? obrázkům, jichž dokumentární důležitost krojová jest samozřejmá, a ponecháváme si zvláštní studii o rubáči na jindy a jiná místa, kdež souborně o slovanském praoděvu bude řeč.

Připojíme jenom ještě několik poznámek, rubáče moravského se týkajících. V Hodslavicích, tedy na Lašsku, byl rubáč měchovitý, vůbec beze šňůrek a držel se jen těsností svojí a kordulkou na těle. Blíží se tu původnímu .typu rubáče, který byl jen kusem látky obdélníkovitým, kolem beder vysoko ? podpaždí ovinutým a přepásaným. Na Hané rubáč na den všední sloul »opaskem« a skutečně se kolem těla otáčel. Oplečí jeho byl vysoký obdélníkovitý límec, do něhož nahoře u samého «kraje vestřiženy byly otvory pro paže. Zajímavý tento typ rubáče uložen ve znamenitých sbírkách si. Xav. Běhálkové v Tovačově. Na svátek ovšem nosily Hanácky, zvláště mladé, podolek i oplíčko oddělené. Oplíčko pak, jež se od zadu ku předu kolem těla obkládalo a v předu šněrovalo, zastupujíc jakousi positivní šněrovačku, bývalo v zadu, a to protože lajdíčky (kordulky) byly krátké a tudíž oplíčko až i na 20 cm. volné nechávaly, překrásně vyšito, ano i prolamováno, jak to právě skvostně Mánes na své Marině v Českém Lidu (roč. 1896, str. 152) vyznačil.

I na Valašsku rubáč měl svrchní část (oplečí) živůtkovitou a sloul »leknieí«. Rukávce ovšem zastrčily se tu pod živůtek, kdežto na Slovensku, jak na obraze 2. znázorněno, přes oplečí volně splývají a jen kordulkou skryty bývají, když nutno ji obléci.

»Leknice« starohrozénkovské mají dokonce svůj živůlek (oplíčko) vyzdobený vyšíváním, z předu pentlemi sešněrovaný a jsou vrchním rouchem, jakož zajisté byly druhdy i na Valašsku. Ovšem jen pro léto, jak název »leknice« nasvědčuje. Leknice hrozénkovské jsou ostatně dosud mimo rukávce jediným, rouchem letním žen a svědčí, že i. rubáč jím druhdy býval všeobecně. Tenkrát asi býval též všeobecně na oplíčku vyzdoben a nosil se v den všední, jak již uvedeno, i bez rukávce.

P o z n. Upozorňujeme při obrázcích na zvláštní starobylé zaplétání lelíků (pletenců), jež jest způsobu středověkého. »Lelíky« na neděli bývají »ve vrkočoch«, t. j. pentlemi obtočeny. Podrobněji o tom jindy.