Jesuita Matěj Vierius vypravuje v Eristoslavovi dole uvedeném,1) a to v kapitole o tanci, dosti zajímavou pověst o pacholku, který chtěl se přesvědčiti, je-li pravda, že by sukovou derou v prkně z truhly umrlčí bylo viděti i zlé duchy. Tuto pověst ze 17. století opatřil jsem několika shodnými doklady na srovnanou, jak právě byly po ruce, nijak tudíž nevyčerpávaje látky. „Jakýs sedlský pacholek slyšev od rozličných, že by v tanci měli spolu s lidmi skákati i zlí duchové, aby je uzřel, naprosil jakéhos smělého hoška (dav mu některý krejcar), aby mu z kostnice přinesl kus prkna z truhly některého umrlce, v kterém by byl suk, neboť on tam sám nesměl: ačkoliv i ten smělý hošek to potom odležel, nebo když z krchova vycházel, tak veliký strach na něho udeřil, že nevěděl, kudy z konopi a ledva domů treffil, z kterého zděšení dlouho nemocný ležel. A pacholek sice výraziv suk z prkna, jde do hospody v masso-pustě, a sedě kdesi v koutě, patří skrze díru na tanečníky. Předivná věc! vidí (snad vi pacti) za každým párem lidí pár čertů: ani tancují, vlastně jako lidé, a tak ošaceni, jako lidé. Tváří neměli lidských, ani noh, ale jiní koňské, jiní psí, jiní kozelčí. A poněvadž tanec jest jejich žeň, žádný z nich nebyl bez práce, ale ten této, on tomu do ucha cos šeptal, a již ten, již jiný pár vytáhl kamsi na stranu, bezpochyby k tomu, co netrpí svědka a oka lidského. Nejposléze sedláky spolu svadili: