dleně dále plouti. Ale celník Krištof Sumertoll klidně mu ohlásil, tak jednoduchou že ta věc není, nýbrž že odpoledne po službách Božích se svědky na loď přijde, sudy otevře a tak se přesvědčí, zdali náklad správně byl udán. Toho ulekl se kupec Šimon velice. Nabízel nejprve čtvrci uherských švestek, potom prsten z uherského zlata a konečně dva takové prsteny a k nim ještě 20 tolarů celníkovi, aby na loď nechodil a jej bez prohlídky propustil. Přiznal se poznenáhla, že má na lodi jiný náklad. Celník však byl neúprosný. Přišel odpoledne se svědky na loď a druhý den poznovu a shledal, že v ní celkem jest naloženo: 10 kusů mědě pod podlahou ukrytých, 9 sudů sanytru, 28 kusů špeku, 2 tůny uherského vína a 12 bílých koček. Poněvadž sanytr a měď ze země vyvážeti přísně bylo zakázáno, nařídil, aby obé ihned z lodi do zvláštního domu bylo přeneseno a tam uloženo. Kupce pak vzal na závazek, že z Děčína s lodí se nevzdálí, dokud komora kr. č., které do Prahy celý případ neprodlené oznámil, rozhodnutí své nezašle. Proti tomuto udání celníkovu podal kupec Šimon téže komoře kr. č. stížnost a omluvu zároveň a líčí v ní živými barvami a podrobně, jak celník při prohlídce lodi si počínal. Zajímavé toto podání zní doslovně takto:

„VMti urozený pane, pane presidente komory království českého a VMti urození páni a stateční rytíři zřízené raddy Jeho Velebnosti Císařské komory téhož království českého, páni. mně milostiví! Jakož čelný z Děčína v svém psaní obšírném, kteréž na mně stížné činí a VMtem mne omlúvá nenáležitě dotýkajíc, že bych jemu měl mnoho na cle zapírati a nějaké veliké dary, aby mne propustil, dávati, čemuž já odpírám a v tom artykuli VMti prosím, že takovému jeho smyšlenému psaní a holým slovuom u sebe místa dáti neráčíte. Neb když mi o tom oznámeno bylo, že celných jest ten obyčej, prvé než clo vezmou, že na šif chodí a, co se veze, vše vohledují, ihned sem téhož celného žádal, aby na šif přišel, že mu vše, cožkoli vezu, okáži a voznámím a, což spravedlivého, clo dáti chci. Pověděl mi týž čelný, že toho na ten čas učiniti nemuož, aby tam šel, až bude po mšech. A když bylo po obědích, přišel s druhým panským celným a se dvěma osobami, kteréž bezpochyby pro svědomí ? sobě vzal. Ptal se mne, co vezu na šifu, abych mu vše oznámil a nic nezatajil. Tak sem já učinil a všecko pořádně, jakž co leželo, jemu sem oznamoval a prstem okazoval, v kterém sudě, kde co jest. Jakž potom nazejtří když s ouřadem tíž celní oba spolu přišli, nevěříc mi toho, abych všecko okázal neb oznámil, sudy mi odbedniti dali a všecken šif naskrze přehledali. Nic jiného než to, což sem jim prvé před tím oznámil, nenalezli. Při té věci sem se, jakž náležité bylo, poslušně zachoval, ne tím a takovým zpuosobem, jakž týž čelný VMtem zprávu činí. Ale nedivím se tomu, že VMtem to o mně psáti smí, poněvadž jest i s druhejm celnejm nejistě a neduovodně věci o mně mluvil šelmou a židem v uoči mne nazývajíc, ten i panský čelný pravíc, že by hrdlo sadil, že sem žid a že vezu statky těch židuo, kteříž jsou z země vyhnáni; že mám pagamenty, stříbra litá a mnoho mince židovské, pravíc, že to vše přehledati musíme. Potom když přehledávali, sudy odvírali a