str. 292
Když obešli celou ves (někdy i sousední, kamž jdou proto již na Boží hod), dělí se o to, co dostali. Po dělení jdou na náves na nejdůležitější místo, bud! před kovárnu neb před kapličku. Kat stoupne si na židli, král postaví se před něj. Kat volá: „Pojďte, lidé, na popravu, budem stínat králi hlavu." (Po prvé má král odpuštěno.)
Po té následuje „dávání jmen". Některý z hochů (obyčejně kat sám) počíná prvním číslem statku. Volá: U Jilků začátek, že je tam pár hezkých děvčátek.
Po té kat ptá se krále: „Pane králi, je-li pravda nebo ne?" Král mlčí a ostatní tlukou svrchu popsanými holemi o zem neb o plot. — (Otázka katova a tlučení opakuje se po každém vyvolání jména.)
Uvádím zde některá z provolání:
U Daušů je hromada oklešků,
že je tam holka ze samého damaškn.
ťred N. stojí švestka,
že je tam holka hezká.
U N. je hromada hlíny a hláta,
že je tam holka ze samého zlata.
Před N. jsou provazy,
že jsou tam holky jako obrazy.
U starosty vysoké schody,
že se tam scházejí páni sousedi.
Před N. jsou same loužičky,
že jsou tam holky samé pentličky.
Před N. je hradba zlámaná,
že by se ta holka ráda vdávala.
Před N. je zelený pažit,
že tam umí panímáma dohře vařit.
II N. jsou starý žebřiny,
že tam před námi zavřeli
(neb, že nám tam nic nedali).
Před N. visi hodiny,
že tam mají chcíplý kobyly.
|
Po provolání jmen volá kat po druhé: „Pojďte, lidé," atd. (Po druhé iná král darováno.) Po té králi hoši vymění korunu za starý, hliněný hrnec a vstaví mu jej na hlavu, a kat volá po třetí: „Pojďte, lidé," atd., načež srazí králi mečem hliněný hrnec s hlavy, a hoši povykujíce, se rozutekou.
Boží muka z Plzeňska a Telecka na Moravě.
Kreslí a píše Jos. Brož.
(S 9 původními vyobrazeními.)
Přítel lidových památek uměleckých, procházející české kraje, zahlédne Boží muka, obyčejně na rozcestích a křižovatkách silnic, polních cest, i v polích na mezi. Ne všude vyskytují se stejně četně, některé kraje zvláště jsou jimi bohatý, jinde marně po nich pátráš. Zdá se mi, že bohatost tato souvisí i s minulostí okrsku po stránce náboženské. Málo jich nalézáme na př. v jihových. Pošumaví a ve vých. cechách v Poličsku a sousedícím moravském Novomestskú, kde živel nekatolický ode vždy byl silně zastoupen, jsou takořka vzácností. Za to hustě jimi posázeno jest širší okolí Plzně, Jindřichohradecko a téměř na každé cestě, třeba po dvou, vyčnívají na Telecku na Moravě. Dnes již původu a pravé příčiny jich založení nesnadno se v lidovém podání dopátrati, • někdy jen pověst se dochovala. Zdá se, že nejčastější podnět ? jich
|
