naší chudej královně. Dyby naše královna měla otce, styděla by se jít za chodce (t. j. žebráka). Prosíme, žádáme, dejte tej naší chudej královně. Dyby naše královna měla máti, styděla by se jít žebrati." Dostávše dárek, šly o dům dále.

V Táborskú a Soběslavsku v pondělí svatodušní chodívají vesničtí hoši houfně po vsi. „Král" i ostatní ozdobeni jsou různobarevnými papírovými čapkami. Králova čapka znázorňuje korunu; proto bývá také nejbarevnějšími papíry polepena, vystříhávána. Kromě toho král má na sobě bílou dlouhou košili, která jest přepásána pasem ze zlatého papíru. Za ním vězí dřevěný m'eč. Kolem krku a na ramenou má červený, vyšívaný, hedvábný šátek s třásněmi. (Jest to známý šátek, kterého se jindy užívalo a až dosud na vesnicích používá na zahalování novorozeně, když jest neseno ke krtu. Muži nosívali rovněž takovéto šátky kolem krku a přehrnovali částečně přes ně vyšívané horní okraje náprsenky. Nescházel obyčejně v žádné domácnosti.)

Ostatní hoši ozdobeni jsou čapkami, jejichž výzdoba řídí se dovedností vyrabitele. Ozbrojeni jsou hůlkami, které mají kruhovitě provlečené oloupané vrbové proutky. Jeden z nich, obyčejně největší, nejstarší a nejsrdnatější, je „katem". Ozbrojen jest dlouhým, dřevěným mečem. Dva neb tři opatřeni jsou košíky a nosí dary, které ve statcích dostávají. Dva hoši určeni jsou ? tomu, by krále opatrovali. Proto vedou jej s každé strany za ruku.

Průvod přijde do statku. V čele majíce krále s opatrovníky, vejdou do světnice. Jeden vezme židli, postaví ji do prostřed světnice a posadí krále. Kat s mečem v ruce obchází kolem a říká:

Panímáma obdaruje je bud: vejci, koláči neb i penězi. Někde také nedostanou ničeho, začež se odškodní, jak uslyšíme.