shromážděné vesnice těm, jimž jméno platilo. Ti, kterým byla vzdána pochvala, i ti, jimž nepěkné poklony se dostalo, patřičným způsobem se odvděčili.

2. Po vyvolávání všech slezl král dolů, a pohůnská rada se rozešla „pohledávat máje". Kde který hoch měl svou holku, tam jí do rána postavil pěkný máj všelijak ozdobený zrovna před okna. Holky nechodily ani spát; Hlídaly, zda jim jejich „hoch" staví máj. Někde také máj do rána nebyl. Lépe však to bylo, nežli by tam byla postavena „baba". „Na návsi" postavili chasníci velký máj, t. j. celou jedli, jak ji z lesa přivezli. Do koruny přivázali „dědu". Kolem velkého máje postavili „eště" šest menších májů a kolem nich „druhý svátek" odpoledne několikrát si zatančili. Velký máj platil vdaným. Později ho chasníci prodali některému sedláku a společně ho propili.

3. „Druhej svátek", t. j. v pondělí po Božím hodu sešla se pohůnská rada odpoledne v některém stavení, kde se oblékla. Král si vzal „ornát a čepici". Ostatní korunu, která měla dole širší pás a napříč dva užší proužky se křížkem nahoře. To vše bylo z kůry smrkové a ozdobeno červenými medulkami. V rukou měli všichni kromě krále kordy, jež byly z mladých stromků, které se ořezaly a oloupaly až na dvě větvičky. Z těch se udělala rukojeť, jež však byla držena vzhůru. Pohůnská rada měla v rukou střední část kordů. Po té oběhla pohůnská rada několikrát obecní kovárnu se svým králem a šla ? řece na „Moučku" ostrov postavit se do řady. Král byl v prostřed. Jeden z pohůnské rady prohlašoval třikráte za sebou toto: „Krále rále posekále, co se tobě stane, čepice ti do vodnice (vodice) spadne". Ěekl to po třetí, srazil králi kordem čepici do vody, kamž si tento vhodil i ornát, a ostatní své kordy a koruny. Král vrhl se do vody pro své věci a ostatní také. Popadnuv své, utíkal král s ornátem a čepicí, aby ostatním unikl a schoval se do žita. Pře-kážel-li mu ornát i čepice, zahodil to jednoduše a ostatní mu to přinesli. Nemohla-li pohůnská rada krále v žitě najíti, byla to čest pro tohoto. (Odtud přísloví: „O letnicích má ,bejť žito tak veliký, aby se tam moh král schovat." Bylo-li před letnicemi žito malé, říkalo se: „O je, letos je eště malý žito. Nebude se moct král schovat do žita." — Rovněž i děti se nesměly před letnicemi koupati. Zákaz zněl zcela jednoduše: „Eště se nesmíte koupat; eště se nekoupal král.") Po té šla pohůnská rada s králem do hospody. Uradili se tam, aby „sbírali pro sebe". Kterým dali pěkné jméno a chválu, tam dostali hodně. Kterým udělili nepěkné, ti jim zavřeli. Za každý dárek dala pohůnská rada kousek králova ornátu; čím větší byl dar, tím větší byl i kus ornátu dárkyni podán. Výtěžek byl pak mezi členy pohůnské rady rozdělen. Král dostal nejvíce.

4. O letnicích se chodívalo v Rájově též s „královnou". Tři děvčata, z nichž jedno bylo královnou, která chodila bosa, byla pěkně „vystrojená". Na hlavě mívaly věnečky z červených pentlí s „kordulí a a herbábným" šátkem. Chodíce od domu ? domu, prosily zpěvem: „Naše královna bosa chodí, sotva ty bílí nohy zvodí. Prosíme, žádáme, dejte tej