kříže moderního a postavena na předvoří zámku i náležitě opravena, jak toho právem zasluhovala (č. 5.).

Uvedené ukázky tyto zaujímají v celé řadě zdejších Božích muk zvláštní své místo. Yětšina ostatních jest pozoruhodná tím, že přibližují se více méně jednomu ustálenému vzoru, jenž našel zajisté rozhodné obliby a udržel svůj-vliv takřka po celá dvě století. Jsou zároveň i stupnicí a obrazem vkusu své doby. Tvar jejich skládá se z podstavce, oblého vydutého dříku, plné skřínky zakončené proláklou jehlanovitou, stříškou, na jejímž vrcholu nasazená koule nese dvojitý kříž kovový tak z v. patriarchický neb kardinálsky. Tři následující služtež za příklady vývinu toho.

První z nich, nevkusnější jest za městem na silnici Urbanovské z r. 1601. Hranol podstavce má zde ještě druhou nižší desku za podlohu, jakožto širší podstavu, sám pak obrouben při obou základnách jednoduchou římsou. Na tomto spočívá dřík vysoký, štíhlý s mírnou ještě entasí či vydutím. Deska hlavice i římsa skřínky přiměřeně vyložena a stříška štíhle zdvihá se do výše. Architektonické články poměrně bohatě profilovány. Celý sloup vyniká i výškou svojí, jež měří 4'4Tj m. Nápis na na zadní straně zní: 1601 † TOTO BOŽÍ MUKO VYZDVIŽENO KE CTI A PAMÁTCE PĚEHOKKÉHO UMUČENÍ SYNA BOŽÍHO NÁKLADEM JANA BUKSÝKA, SOUSEDA NA NOVÉM MĚSTĚ TOHO ČASU PANSKÉHO BEDNÁĚE V TELČI.

Odznaky řemesla věnovatelova ve štítě spatříme i na průčelní straně podstavce.

Srovnáme-li s tímto vzorem následující, shledáme, že mění se pouze v podrobnostech, v rozměrech celku a úměrnosti rozčlenění. Stále klesá technická dovednost a umělecký vkus. Jsou to obě Boží muka na silnici jihlavské, první blíže města z r. 1730 a druhé as '/2 hod. dále u sv. Vojtěcha z r. 1763. Výška klesá od předcházející na 3;21 až 2-95 m. Schází širší podstava a římsy podstavce, štíhlost i výška dříku ubývá a přechází až v ob.hroublost. Přiměřené vyložení říms upadá v obě krajnosti, zprvu jeví se přílišné, pak nedostatečné, článkování profilu stále chudší a primitivnější a titěrné přizdobování nalézá místa. Stříška se snižuje, až téměř se ztrácí, za to koule zakončující v poměru ? ní převládá. Mezi těmito jest pak řada přechodních tvarů, jež tyto změny vkusu vyjadřují od stupně ? stupni (č. 6., 7.).

O původu ani o umělcích, z jichž rukou tyto četné a, jak vidno, i pěkné památky vyšly, nemáme zpráv určitých. Knihy městské jmenují v každé době jméno některého kameníka neb sochaře, již zde ve službách buď panských, městských neb jesuitských byli, a které i za technické původce jich pokládati možno. Tito byli v 16. a počátkem 17. století jako v jiných městech zpravidla Vlaši, z nichž mnozí usadivše se zde, po celý život působili a se i počeštili, až později nahrazeni byli silami domácími.