sekal dál a spadl i s haluzou dolů. Vzal sekerku na ruku, běžel za tím člověkem a povídal: „Jak jsi to věděl, že já spadnu?" — „Dobře jsem to vědél," odpověděl. Sprosťák řekl: »Když jsi věděl, že já spadnu, musíš mi říct, kdy umru ?" Ten měl z něho strach a řekl: „Jak třikrát kýchneš, umřeš;" a odešel.

Sprosťák přijda domů, kejchl ponejprv a povídal: S)Už jednou, jak ještě dvakrát, musím ze světa."

Otec mu poručil, aby zanesl obilí do mlýna. Na cestě zakýchl podruhé a hned po třetí. Zahodil pytel, lehl a umřel. Pastýř tam pásl černý dobytek, a to stádo ? tomu měchu, a pustilo se do ječmene. Sprosťák povídá: „Kdybych byl na světě, pověděl bych vám, co je to žrát ječmen; že jsem ale nebožtík, musím být zticha." Pastýř přišel s tatarem až ? němu, a ten dobytek zaháněl. Potom také sprosťáka strouhl na té zemi. Sprosťák obořil se a povídá: „Budu já po druhé umírat ? Proč jsi mne nenechal, když sem byl nebožtíkem ?" Potahali se, a sprosťák sebera se,'šel do mlýna s ječmenem.

Když se ze mlýna vrátil, tatík mu onemocněl a poslal syna k olej-kářovi pro olejek Syn šel a neměl ho kam dát; vzal ho do klobouku a když se do vnitřku nevešel, obrátil klobouk vzhůru a pravil: „Ostatek mi dejte na vrch." Olej se celý vylil. Olejkář divil se jeho sprosťáctví a řekl: „Musíš mít pro otce ještě za tři groše pulgraci (purgaci pro čištění) z apatyky (lékárny)." Sprosťák, aby to nezapomněl, říkal pořád cestou: „Pulgraci, pulgraci," ani žádnému pozdravení nedal. Přijda do města, ' vzal pochop přes kámen, zapomněl to slovo, a začal říkat: „Legraci." V apatyce žádal za tři groše legraci. Apatykář povídal, že neví, co je to; a on přece jinač nechtěl než legraci. Apatykář potom vzal tři groše, vzal hůl a za každý groš dal mu jednu ránu. Sprosťák vzal potom hůl a šel domů. Otec na něm chtěl, aby ma dal té apatyky. Syn povídá: „Nezdržíte ji, je příliš tuhá." Otec prosil do třetice a potom mu dal syn zatím za jeden groš jednu ránu, a druhou ho usmrtil. Sebral se a šel nazpátek do toho města zrovna ? tomu apatykářovi a pravil : „Dejte mi ten jeden groš zpátkem; otec všecku legraci nespotřeboval, měl dost za dva groše." Apatykář mu dal groš, sprosťák mu vrátil tu třetí ránu, a apatykář to odstonal čtyry neděle.

Otec měl dva syny. Jeden se dostal na vojnu, druhý zůstal doma. Bylo mu Pipán. Ten Pipán chtěl být vojákem jako bratr, a šel za ním, aby ho tam vzali. Bratr mu povídal: „Ty se nehodíš za vojáka, jsi sprosťák. Tu máš tabáku, proto že rád kouříš, a tři dukáty, a jdi domů." Pipán odešel a potkal žebráka Neměl drobných a dal mu dukát. Potkal druhého, a také mu dal dukát. I třetímu dal poslední dukát; byl rád, že má aspoň tabák, a pomyslil si: „Vždyť za košťata zas něco si vydělám." Ten třetí žebrák řekl: „Žes byl tak milosrdný k chudým,