Stalo se to snad divnou náhodou, že skoro všecky manželky mladých hospodářů v Sudoměři blíže Mladé Boleslavi v letech 1850 — (iO měly jméno Anna. Nastával vždy slavný den svaté Anny 26. července jako všeobecný svátek celé vsi. ? svátečním hodům pozvali si sousedé také přátelstvo, čeládka ovšem pracovala na poli jako jiné dny, ale přece byla svátku panímámy neb hospodyně účastná a na nějaké kůstce od hodů také si pochutnávala.

Večer před svátkem tím celá „banda" muzikantů hrála zastaveníčka, „štandrdle", před každým statkem, kde která Anna zůstávala. Když pak před obydlím 3 neb 4 kousky zahráli, než tak pořadem všecky Anny po celé vesnici poctili, bylo skoro půl noci.

Před každými dveřmi domku i před každými vraty statku stáli a seděli zástupové domácích obyvatelů. Poslouchali rozličné písně, jež se v noční tichosti daleko rozléhaly a líbezně zněly. Ano, mladé chase bylo té hezké muziky líto, že nehraje pro tanec, i chopili se jedni druhých a tancovali po návsi na zeleném trávníku.

Že hudebníci při tom získali a každý si domů pár stříbrných dvacetníků nesl, uradili se, že těm Annám ještě zítra o jejich svátku udělají „bál", při němž by se všecky Anny vytančily.

O svátku pak samém chodil ráno muzikant po celé vsi, do každého stavení nesl: „Pozváni do Annybálu, všem Annám, Aninkám, Aničkám, Ančičkám Ančkám, Naničkám, Nanynkám, Nankám, Nánám, Nanetkám, Anduličkám, Andulkám, Andulám, Andám, Anouškám, Andičkám, Ančám, Ankám a Ančourám, aby dnes večer do hospody přišly." Od cesty za roznášení dostal muzikant od Anen „vázanýho" koláčů a buchet, že to ani do uzle svázati nemohl.