Večer byla hospoda, jak by nabil, a „Annybál'' se vydařil nad očekávání, neboť ani jediná Anninka doma neostala. Selky, chalupnice, domkářky, podrubyně i děvečky, všecky přišly do hospody, pro žádnou se posílati nemusilo. Za nimi přišly také Neanny a mnoho tanečníků, a jelikož se tp rozneslo i po okolních vesnicích, že budou míti Sudo-měřáké Anny bál, přišly i také přespolní Anny, aby se tu společně veselily a svůj svátek oslavily při hudbě. Mnozi jiní přišli zase ze zvě davosti se podívat, aby zvěděli, jaký bál to bude? I tančilo se, veselilo a plesalo společně až do bílého rána.

Druhý rok i následující léta byl Annybál již poněkud slaběji zastoupen. Dále se ujednalo, že na příští rok svátek sv Anny bude se oslavovati nějak důstojněji, totiž, že se půjde procesím ? Panně Marii na vrch Bezděz, asi dvě hodiny cesty vzdálený. A také se šlo

Večer před svátkem sv. Anny jako obyčejně zase „vytrubovali štandrdle". Ráno pak přišel ze Skalska pan kaplan, aby sloužil ve filiálním chrámu Páně Sudoměřském mši svatou, při které bylo za všecky živé i mrtvé Anny modlení. Po mši se šlo s procesím na Bezděz. Po celé cestě nábožné zpěvy a modlení se střídaly. ? zástupu tomu připojovali se i z jiných vesnic lidé, a to nejvíce zase Anny, aby o svém svátku k Pánu Bohu se pomodlily.

Na vrchu Bezdězi stojí, jak známo, starý památný hrad s hradní kaplí. Socha Panny Marie tam přivezená až ze Španěl z Montseratu ? ? té nábožní křesťané putují. Každý Mariánský svátek, ba v létě každou neděli tam bývají poutníci a velrá procesí. Po vrchu tom vedle cesty jest 15 kapliček křížové cesty, před kterými poutníci pobožnost umučení Páně vykonávají a na hoře před obrazem Panny Marie dokončují. Na poledne se zástupy rozejdou, buď že zůstanou někteří ještě na vrchu, neb dole mezi kramářskými boudami nebo v hostincích. Odpoledne vykonají ve chrámu Podbezdězském nešporní pobožnost s litaniemi a požehnáními a zase se vracejí domů.

Na den sv. Anny bylo také viděti na Bezdězi procesí, při němž nesly družičky, malé to panenky v bílých šatičkách a s věnci na hlavičkách, krásnou sochu Panny Marie na nosítkách. Ženy zase ve starším národním krojí oděné s bílými čepci, tak zvanými holubičkami na hlavách, nesly zase na nosítkách sochu svaté Anny až na horu Bezděz.

Takto se slavil svátek sv. Anny u nás v Sudoměři po řadu let. Večer „štandrdle", ráno mše sv , po té procesí na Bezděz. Doma sváteční hostina a večer taneční hudba na sále. Po letech slavnosti ty ochabovaly, a to z té příčiny, že svátek sv. Anny je již ve žních a tudíž mnoho práce na poli se sklízením obilí. Je-li totiž ranný rok, když více slunce svítívá a je jasno a teplo, ba sucho, tož obilí dříve uzraje a musí se kosit, vázat a do stodoly odvážet, aby zrní z klasů nevypadalo na zem, že je někdy jediný den drahý, aby se ho k nutné práci vhodně použilo. Tedy když nastanou rannější žně již o svátku sv. Anny a na poli se o žni pracuje, zůstalo více lidu doma při práci a na Bezděz procesím