mohlo jíti méně než jindy. Odložilo se pak procesí až na příští neděli po sv. Anně, to že bude četněji zastoupeno než všední den.

S Annybálem bylo taktéž. Všední den ve žních, když je práce plné ruce, není kdy tancovat, odložen „Annybál" též na neděli. A muzikanti, když přestali stříbrné dvacetníky a „toraly" „chodit" či platit, dostávali za svou hudbu „po ančičce1- (tak totiž jmenovali lidé papírové zlatovky), z každého statku nějakou.

Panímámy Anny svůj svátek slavit však neopomenou, ráno jim pan kaplan slouží mši sv., při které se pomodlí a pak si doma ke svátečnímu obědu přípravy činí a potom se svými rodinami stolují. Procesí a muzika jsou odloženy na neděli po sv. Anně.

Naši hospodářové říkají: „Svatá Anna žito žala." (Jsou již žně 26. července.) „Svatá Anna, chladno z rána."

Diblík, ďáblík jest dle Jungmanna smyšlený duch anebo bůžek, který všeliké práce vykonává. — Objevuje se nejčastěji v podobě malého chlapečka a bájí se o něm, že vychází z posedu či „posedlenu".*)

Na velký pátek před východem slunce vytírají někde posedem žlab koním, aby byli hodně tlustí. (Knězice.) — Na Moravě vykopávají kořen jeho, suší a dávají kravám lízati. Přijde-li kráva na místo, kde před tím jiná prášek posedu lízala, ztratí mléko. —- čarodějnice donesou prášek kravám a říkají:

„Kravičko, dávám tobě ďábla,

abysi z devíti dvorův užitek táhla."

Šafářka ve dvoře Hradisku u Kožnova sypávala kravám prášek z posedu říkajíc zmíněná slova — a vskutku prý krávy její měly hojnost mléka, jež však nikdo nechtěl kupovati; ani máslo nešlo na odbyt. — Babička ženy, která tento případ vypravovala, dostávala od šafářky máslo za šití; když však je doma „rozpustila", udělala se z něho samá