pěna. — Stařenka nemeškala, vzala svěcenou vodu a pokropila másío; to vyletělo jako „ryba" z rendlíka, zbylo ho sotva náprstek. Babička pravila: „Tohle je dobré máslo, ostatní bylo ďáblovo." — Lidé, kteří jedli máslo od zmíněné šafářky, hrozně prý otekli.*)

Někde sázejíce posed, myslí si při tom na osobu, které vše dobré přejí nebo touží po tom, aby se jí zle vedlo. — Každý měsíc prvého dne vychází pak z posedu hoši cek a činí' osobě té, jak si prý sázející přál. (Prásek.) — V kterém stavení se diblík usadil, přináší hospodáři peníze, obilí a jiné věci, — oznamuje škody, které kdo udělal a jinak mu v hospodářství prospívá. (Neděliště.)

Povahy je zlé; dobrodiním obmýšlí toho, jehož duše získati chce; vedle toho je mstivý a zlomyslný. Ublíží-li se mu, pláče jako malé dítě. (Jilemnice.) — V Hradecku věřili, že kořen „posedlenu" má podobu chlapečka nebo panenky; ti pomáhali hospodyni ? užitku, ale nesměla na ně zapomínati. — Šafářka ve dvoře v Nedělištích měla prý diblíka. Kdykoli šla do chléva, vzala ho s sebou a pohroužila do mléka nadojeného. Jak hluboko se diblík ponořil, tak tlusto bylo smetany. — Každý den pak v určitou hodinu vařila hospodyně ve zvláštním hrnečku mléko pro diblíka a zanesla je do sklepa.

Jednou v neděli šla do kostela a nařídila děvečce, by uvařila mléko a postavila je v ustanovenou hodinu na schody ve sklepě. Děvečka však zapomněla na hodiny a když donesla zvařené mléko na místo, přišel diblík, napil se a opařil si ústa Následek toho byl, že opustil hospodyni a již se nevrátil. Šafářka přišedši domů poznala hned, co se stalo; vyhnala sice děvečku, ale diblíka tím nesmířila.

V Bydžovsku neopomine „babička", jakmile se někomu dítě narodilo, jíti do zahrady, vykope tam kořen posedu a vloží ho pod kolébku, by novorozeňátko neupadlo v moc diblíkovu. (Prásek.)

Kdo chce míti diblíka, musí se prý zapsati ďáblu a denně ráno i večer pod komínem určitou modlitbu vykonati. (Lískovice.) — Místy věří, že posed nutno trhati o půlnoci, jinak prý si člověk diblíka neopatří. (Měník.) — Utrhne-H někdo kousek posedu, aby domácí nevěděli, zmizí prý rostlina a s ní diblík. (Neděliště.)

Majitel diblíkův se dozví o všech tajných věcech. Ve vsi Kohoutově žil kdysi hospodář, kterému diblík vše oznamoval. Z daleka široka chodili ? němu lidé, jimžto se něco ztratilo, by se o tom dověděli. — Kdo se však po zmizelých věcech dotazoval, musil počkati do druhého dne. Jednou se ztratila hospodáři N. dvě hříbata. Šel do Kohoutova a že to bylo v létě, přespal v zahradě čarodějníkově. Vil hodin v noci zaklepáno na okno a bylo slyšeti slova: „Vzhůru, diblíku! Pověz, kde jsou hříbata!" Biblík odpověděl: „Zatoulala se ? sousedovi a jsou v jeho sekárně; nic se jim nestalo." Hospodář v zahradě čekající slyšel všecko, a mysle, že nemusí za poradu nic dáti, odebral se domů, kde