str. 357
skutečně hříbata nalezl, jak mu oznámeno bylo. Ale neušel trestu. Diblík ho strašil a dělal mu škodu tak dlouho, pokud za poradu nezaplatil.
Nějaká baba v Pekle (u Vamberka) měla diblíka; opovážil-li se někdo ukrásti jí něco, třeba to bylo na vzdáleném poli, hned se o tom dověděla a druhý den si pro to přišla.') Diblík se mstí, nedostane-li v čas a dosti jídla.
V Nov. Bydžově žil kdysi veliký skrblík, kterému diblík sloužil. Jednou prý nemohl vyjeti čeledín s mrvou ze dvora. Když prohledali vůz, spatřili seděti na „podnížce" hošíčka, který vypadal jako „panáček z komedie". Byl to diblík, který překážel jízdě proto, že mu nedal lakomý hospodář jísti a za to se mu mstil.
„Ochtábské" niti zahánějí diblíka.2) Nějaká žena šla ze Lhoty do Smidar. Na cestě ji zastihl déšť, i schovala se pod most. Po malé, chvíli spatřila chlapečka, který po mostě běhal, silně dupal a vodu s oděyu setřásal. Žena litujíc ho pravila: „Hošíčku, pojď se taky skrejt!" Tento se však usmál a řekl: „Není možná, máte na sobě ,ochtábské niti'".
Diblík chodí na krádež: Když vychází na lup, je prý studený, při návratu domů jest však žhavý. (Studenec.) Na letícího diblíka není radno volati; kdo naň křikne, toho pokropí žhavou sirou. (Konecchlum )
Ochrana proti diblíkovi: Pozná-li hospodář, že mu diblík krade, dá za krov „toten". Čertík přijde a vida rostlinu, která ho zahání, řekne: „Toten, ¦— nemohu pro ten —" a nic neodcizí. (Hoření Štěpanice.) — Na bílou sobotu při pálení „Jidáše" berou si hospodáři uhlí a zastrkávají doma za krovy, aby do jejich stavení žádný diblík nechodil. (Tamže.) — Truhlu, v které jest „umrlčí podbradek" (t. j. šátek, kterým měla mrtvola bradu podvázanou), zloději neodemknou a diblík se do ní nedostane. (Hoř. Štěpanice.)
Od diblíka si může člověk pomoci do sedmi let; nezdaří-li se mu to, pak se ho již nezbaví a diblík si přijde pro duši jeho.
Kdo se chce diblíka zprostiti, aL dá koště do škopka a nalije na ně vařící vody; diblík i šotek se ze stavení odstěhují na vždy. (Měník.)
Jiný způsob, zbýti se diblíka, jest tento: Vezmi kořen posedu, obtoč jej vlasy a zakop pod žlab do chléva. Když kořen tento zpráchniví, vytratí se diblík a již se nevrátí. (Lískovice.3)
') Čas. Mus. 1855, str. 18 i.
2) „Ochtábské niti" jsou předeny v týdnu od Božího narození do Nového roku; kdo má jimi něeo přišito, jest prý chráněn před hromem a zlými duchy.
3) Jako posed tak i mužík (mandragora) brán zvláště v středověku ? různým čarám a kouzlům. Roste hlavně pod šibenicemi. Kořen jeho má prý také podobu lidskou. Kdo se chce kořene toho zmocniti, musí uvázati bylinu černému psu ? ocasu a lákati ho masem. Pes se žene za lákadlem a vytrhne kořen ze země. Ale v tom se strhne strašný křik, který psa usmrtí. Člověk si má zacpati uši, by také hřmotem tím nezahynul. — Z kořene pak vyřezávány malé podoby lidské, které v skřínkách bedlivě schovávány byly. Ty prý přinášely hospodáři štěstí, bohatství a zároveň oznamovaly tajné i budoucí věci. (P. Sobotka: Rostlinstvo, str. 331.)
