Jamka, z které vyháněli a do které honili svini, jmenovala se chlív" neb „město". Proto též nazvána tato hra: „Honit svini do města" •

Když vehnal svini šťastně po mnohých překážkách do města, začala hra znova jako u čúčku přehozením holí přes hlavu od předu do zadu a opakovala se do omrzení všech.

Načež tloukli špačka. Hra všeobecně známá.

Zde si položili dva kameny, aby byla mezi nimi stružka; přes kameny položen špaček vodorovně. Chlapec pod něho „šťouch"' holí a vyhodil ho daleko do výšky. Tam ho chytali dva jiní do ruky neb do čepice. Jestliže ho chytili,' „šli nahor u", t. j. ke kamenům nebo ? cíli a házeli špačka tomu, co tam dříve stál a který musil „d o lů".

Když špačka nechytil, hodil ho z místa, kam dopadl, zpět ke kamenům, přes něž místo špačka ležela hůl; trefil-li cíl, musil jíti zas ten „hořejší" dolů; netrefil-li, „ti o u ?'" hořejší „tlukačkou" = palestrou na špičku špačka a odpalestroval ho v letu; kam špaček dopadl, tlouk' ho po druhé a po třetí; víckrát nesměl. Odtud — dle oka ¦— musil u d a t i přesně, kolik tlukaček (palester) by naměřil po zemi ? cíli neb kamenům. Udal-li míň, bylo dobře; udal-li víc, než mu naměřili, bylo zle; musil jít dolů a tam ti nahoru Mnohdy platí jeden chlapec za dva; na př. Jsou-li dva dole a jeden nahoře, tluče za dva; když neotluče od cíle (mety) pět neb aspoň tři mírky daleko, musí jít dolů. — Nejdřív si řekli, do kolika set budou hrát; na př. do tisíce. Tu musil udělat z nich každý tisíc; jedna „mírka" (palestra) platila sto Co nedodělal do tisíce, když již druzi dohráli, musil odkulhati, t. j. oni mu vyhodili špačka, a on od cíle po jedné noze skákal pro něho a s ním zpět ? cíli buď jednou neb vícekrát. Tím se hra končila a začala znovu.

U Vel var vyhánějí špačka z kruhu opsaného na zemi a počítají měření n a k o n ě. Ve Hvězdě za Mšecí vytloukají špačka z levé ruky, jako míč, držíce ho za jednu špičku dolů.

Vítanou pomůcku při studiu lidovědy máme nyní v ochotě četných pěstitelů fotografického umění. Na svých pochůzkách věnují pozornost předmětům, zajímavým po stránce lidovědné, a podařilo se jim, jak ostatně nejlépe poučují posavadní ročníky Českého Lidu, zachytiti pro budoucí paměť vyobrazení rázovitých zjevů, při nichž by se péro