dvě vysoké tyče s kyticí na konci, dosti od sebe vzdálené. Na prvé tyči vlál též červený šátek a na druhé stuha červenobílá. I v Hergetově cihelně u samé Prahy byla kytice na tyči. Později dověděl jsem se, že tento den slaví se také v cihelnách okolí města Slaného. Pátral jsem tedy dále, a na můj dotaz v čas. Spol. přát. starož. českých došla mne jediná odpověď, které užiji v dalších řádcích.')

Stejně slaví se den tento na Zbraslavsku, jako na př. v Nových Dvorech a Modřanech. Svátek sv. Anny, ač nezasvěcený, ale přece hojně slavený, jest cihlářům takovou dobou slavnostní, jako obžinky hospodářům. Den před tím v cihelně vše se učistí a někteří z cihlářů jdou do lesa nařezat nejlepších smrčků, jež potom ověnčené pěknými stuhami a barevnými ozdobami papírovými upevní na vršek každé peci, na svých domcích i na domě mistra nebo správce cihelny. Smrčky ty lze viděti již z daleka; malebně okrašlují cihelnu. I kantýna jest vyzdobena Ráno v den sv. Anny jde jedno děvče z cihelny v národním kroji s kyticí v ruce, doprovázeno jsouc ostatními, k pánu cihelny, kdež přednese pěknou báseň s prosbou, by mu Bůh dal ještě častokráte dočkati se tohoto krásného dne. Pán dá něco na penězích za odměnu, nebo jim dá piva a hojně pečiva, které byla napekla paní cihelny již den před tím. Pak jdou všichni do chrámu Páně i s majitelem cihelny. Po skončených službách Božích jdou do hospody nebo domů, kde již jest uchystán veliký sud s pivem a čeká objednaná hudba. I ostatek dne prožijí v náladě sváteční, nepracuje se, ale za to se hoduje; když jest sud vypit, všichni účastníci složí se ještě na pivo. V kantýně se tančí jen což. ? večeru přichází tam i mladší lid tancechtivý z okolních vesnic, ale nezhrdnou ani staří, čekající na nějakou tu sklenku piva. A tak to veselí trvá do noci. Nazejtří také se nepracuje, vyspávají, odpočívají a dojídají i dopíjejí zbytky včerejší.

Také v cihelnách za bývalou Žitnou branou místy ještě dnes cihláři uctívají svou patronku, sv. Annu. Tak na př. ve Strašnicích asi před třemi lety konala se naposled zmíněná slavnost takto: Časně ráno muži měli již připravené kytice, jak možno nejkrásnější, pro své ženy, které v šatě svátečním šly pak s nimi k majiteli cihelny; tomu podaly nejkrásnější kytici, blahopřejíce mu zároveň. Pán podaroval je penězi, aby mohli všichni ten den náležitě oslaviti. Někde chodily ženy též po pánech, kteří odebírali cihly, a přály jim rovněž nebo zazpívaly, začež byly od nich odměněny. Muži s dětmi krášlili zatím cihelnu. Cesta ? ní byla ozdobena slavobranou s praporky a stužkami. U této brány stál jako na stráži hastroš, pokud možno hodně „bachoratý" a ověšený stužkami. Na „place" bylo zapícháno smrčku, připraveny byly lavice a stůl. Kde bylo včera ještě plno cihel, bylo již ráno rovné, umetené prostranství, kamž uvedli hudebníky, aby se rozveselili při zvučných nástrojích, tanci