str. 427
Strouhal, jehož přičiněním zachytil J. F. Hruška na Chodsku již veliké množství důležitých a svého druhu snad jediných vyobrazení ze života lidu chodského. Stačí jen vzpomenouti na řadu vyobrazení ze života dřevorubců chodských (viz Český Lid VI.).
Na stránce předcházející podáváme opět ukázku z fotografických studií národopisných J. Strouhala. Znázorněn tu svatební průvod, kdy nevěstě vyvážejí peřiny. Zevrubný popis všech obřadu a písní při tomto výjevu vylíčil J. F. Hruška ve Světozoru 1899.
Píseň o útrapách selského lidu z druhé polovice XVII. století.
Podává Dr. Ant. Podlaha.
V pestré směsici přerůzných zápisku a přepisů, jež P. Evermond Jiří ?? š etický, kapitulár Strahovský (f 1700), sobě s nevšední pilností činil do objemných foliantův svých, jimž dal případný název „Quodlibet", a jež ve Strahovské knihovně se chovají, nalézáme ve svazku II. na listu 23. a 24. zajímavou píseň, v níž ozývá se stesk selského lidu na útrapy, jež snášeti musí, a prosbu za smilování. V čelo písně položen nápěv a počátek jiné písně, totiž „Žádný neví, co jest nouze, kdo jí etc.", podle níž se zpívala.
1.
Žádný neví, co jest nouze, kdo ji ne-
zkusil,
nešel bych já na robotu, kdybych ne-
rausil,
darmo pánu dělati, těžké práce konati,
co nejvíce vyraejšlpjí, musí se státi.
2.
Rychtářové rozkazují i ti drábové,
na poddaný se potrhají nuzní chlapové;
mlčeti jim musíme, slova řícti nesmíme,
jen abych se málo ozval, vyprášil by mne.
3.
A ti páni officíri jen vždy hledají,
není-li co uděláno, hnedky nám hrozí;
musíme se kořiti, a je pěkně prositi,
není-li možno učiniti, se vymluviti.
4.
To jsou těžké velké práce, ty musím
konati.
|
|
