str. 428
pánu svému i jinému se ukázati,
poněvadž to musí být a nelze tomu ujít,
žádný nemůž to oznámit ani vypravit.
5.
Ve dne pánu, v noci sobě musím dělati,
chci-li ženu a své děti ňák obživiti;
rád bych všechno podstoupil i ouroky
zaplatil,
jen abych já kontribuci dáti nemusil.
6.
Každý svátek i v neděli ? rychtáři jíti,
do hromady rozkazuje peníze nésti;
dosti toho okusím, aby mně počkal, pro-
sím —
nic nestačí moje prosba, do klády musím!
7.
Jaké bídy a ouzkosti musím vystáti,
což umějí naši páni dobře trápiti,
dopouští nás v nic uvést, o tom ještě
zlá povesť,
když v stodole i v komoře není co nalézt!
8.
Nevím, nevím, co já smutný učiniti mám,
ach nebohej, já úbohej, co dělati mám?
snad již domu nechati musŕm, nebo preč
jíti,
neb neumím sobě rady, jak udělati.
9.
Ach, vy páni officíři, již se smilujte
a v té mé veliké nouzi se rozpomeňte,
roboty polehčete, contribuci počkejte,
co namlátím, ze stodoly toho neberte!
10.
Trochu mírně přece se mnou již sachá-
zejte,
rychtáře i drábův na mne neposýlejte,
neb již na robotu jdu, strachem vadnu,
všechen schnu, bojíce se hoden bázní, co dělat budu.
11.
Aj, již nyní ? tobě, Bože, já se utíkám
a za radu tvou přesvatou vždy tebe žá-
dám,
abych dítky opatřil a mou živnost ne-
zmařil,
račiž mi sám pomáhati, bych starosti
zbyl.
Tance lidové v okresu hlineckém.
|
Podává Dr. K. V. Adámek. Směsek.
II. Šlo děvčátko pro vodu,
pro vodičku studenou.
Přišel pán, rozbil žbán,
trala, trala, rozbil žbán.
III. Děvče hned nemeškalo,
za pánem běželo.
Dyž seš pán, zaplať žbán,
trala, trala, zaplať žbán.
|
|
|
