Čís. 9. Kuolarini III.

jež tak jsou na sebe složeny, že každá barva činí na klobouku čtverhrannou tabulku a tudíž střídá se tabulka bílá se zelenou, červenou a žlutou. Přes „gusjenke" přišito na čtyřech — pěti místech bílé, stříbrné třepení (z falešného stříbra). Za kloboukem nosí se kytice z dělaného kvítí a stříbra s peřím kohoutím, jež vedle ocasu kohoutu se hřbetu srpovitě dolů se ohýbá, a s pérem dropím, zvaným „kosírak".*) Ženatí nosí hláče modré, jež ve přední, svrchní, stehenní části mají výložky z červeného sukna „točené modrimi žnjoricami", točitě po-šité modrými šňůrami a jinak s vrchu dolů hrotovitě vyšité. Nenosí nikdy „lajblu", nýbrž „řekl" nebo „mentije". „Mentije" se poprvé oblekne na „pir", svatbu. Jest to modrý kabát s dlouhými šosy, úzkými rukávy, u pěstí červeným suknem lemovanými; na prsou nepřekládá se, nýbrž strany dosahují pouze k sobě (asi jako u čamar), aniž se zapínají přišitými háčky a haklicemi, ale nosí se otevřeny tak, že viděti na prsou podšívku z červeného sukna. Nad šosy ozdoben jest modrými šňůrami se třapci. Na muži se nese velmi elegantně. Oděv ženatých má tedy tyto části: boty bez třapců (zřídka čižmy), modré hláče, nevyšívanou košili, řekl nebo mentije, „facuov svivni" na krku (hedvábný šátek) a klobouk bez kytky. Týž „facuov" na krku: hedvábný, černý s červe-