A nyní ? závěrku ještě několik slov ? vlasteneckým paním a dívkám jihočeským.

Když loňského roku súčastnili jsme se sjezdu Klubu českých turistů v Domažlicích, kdež přítomni jsme byli provedení »Chodských přástek«, velmi se nám zamlouvalo, že tamní paní a dívky o národních slavnostech vystupují v původním a přesném kroji chodském a že toho výhradně jen užívají. Tam, s potěšením to konstatujeme, nespatřili jsme tak nechutnou míchanici různých možných i nemožných krojů lidových, jak jinde tak dámy naše činí. My toliko prosíme a co nejvřeleji doporučujeme jihočeským sběratelkám krojů lidových, aby podnikly velkou výpravu na Kozačko, a aby, pokud ještě čas jest, sebraly tam veškeré cennější zbytky ženského kroje a bezpečně je uschovaly buď v místním museu nebo ve spolkové šatně. V Domažlicích má každý člen tamního pěveckého spolku ženského svůj vlastní původní kroj chodský. V tom kroji tedy původním necht dámy jihočeské o slavnostech vystupují, toho výhradně ať jen užívají, i nepochybujeme, že výtečně jim bude slušeti.

A netoliko to; pozornost budiž věnována i původním kozáckym písním a tancům, které dosud zůstaly nepovšimnuty. Snad některý horlivý sběratel podle vzoru slečny ředitelky Em. Fryšové v Soběslavi také ujme se vděčné a záslužné práce.*)

Ve volných kapitolách, kteréž o národopisných studiích Mánesových tuto ? sobě řadím, dotýkám se jednotlivých stránek tvoření našeho mistra, pokud souvisejí s bádáním, jemuž Český Lid jest věnován, aniž by se mi prozatím o soustavné vyčerpání látky jednalo. To ponechávám