si k příležitosti jiné.*) V předposledním čísle předešlého ročníku Českého Lidu pokusila jsem se pověděti, jak Mánes pochopil charakter české lidové písně a v kresbách svých jej stlumočil. Nepřestal však na tlumočení jen tohoto projevu citového života lidu. Také souborem listů hudbu v jednotlivých druzích jejích znázorňujícím sáhl zase převážně do fondu lidové tvorby. A jsou to právě nejlepší články tohoto cyklu kreseb, při nichž je nejjasněji zřejmo, že je vyvážil z pokladnice upomínek, nastřádaných na cestách českými kraji. Zde také nalézáme svědectví, jakkoli Mánes nikdy neměl v úmyslu líčiti výjevy ze současného života — nenávidělť s celou jednostranností pravé umělecké duše genrovou malbu, jak tehdy se jí rozumělo, ony přisládle sentimentální nebo zas triviální vesnické povídky, po měšťácku falešně vypravované, pro kteréž Němci tehda vynalezli název Sittenmalerei — že přece jich měl paměť plnu. Že by nám byl dovedl zobrazit mnohý zvyk a výjev se stanoviska národopisného badání zajímavý, který na svých cestách spatřil a poznal, o tom není pochyby. V cyklu „Hudba" svědčí o tom zejména list hudbu pohřební za předmět mající, . ač i hudba chrámová i ukolébavka a dostaveníčko k viděné skutečnosti dosti těsně přiléhají. Kdesi pod Tatrami byl Mánes zajisté svědkem takovéhoto naříkání nad nebožtíkem, při němž přežitky dávné osobité kultury národní katolický ritus ještě svérázně přibarvovaly. Není to ovšem věrné vylíčení pohřbu na Slovensku, kteréž Mánes tu podal, ale vidina, upomínka, dle potřeby zalegorisovaná; jímá při tom touže hlubokou vnitřní pravdou, jako vše, co Mánes za zralých let svého tvoření koncipoval, opíraje se o názor studiem skutečnosti nastřádaný, nekopíruje skutečnost tu, ale podstatou její svoji obraznost nasytiv. Že ostatně i někdy, upoután originalitou, různé výjevy si načrtnul i s prostředím je obklopujícím, víme z některých zachovaných studií. Z nich scéna z chrámu slovenského je snad v bezprostředním vztahu k cyklu „Hudba".

*

Mánesovy národopisné studie byly poprvé přivedeny v známost širších kruhů o výstavě u Lehmanna v zimě r. 1881 pořádané. Tehdy také poprvé pérem Dra. Tyrše v referátu Nár. Listů upozorněna veřejnost na význam a cenu těchto studií též pro poznání našich krojů lidových.

Ve svém referáte výstavním dotknul se Dr. Tyrš také oné nápadné okolnosti, že ze studií Mánesových, jemu známých, poskrovnu jich má za předmět kroje a typy z království. Mělť tu na mysli hlavně onu kolekci listů, jež z majetku Skrejšovského do sbírek Spolku vlasteneckých přátel umění přešla, a studie, kteréž později Městské museum Pražské získalo. Avšak i když k studiím těm připojíme ty, kteréž v majetku soukromém se