nacházejí, nemění se poměr, ba nezměnil by se asi ani, kdybychom znali ty, kteréž se ztratily, ponejvíce Mánesem samým, za temných chvil posledních let, byvše zničeny. Spočívať příčina převahy moravských a slovenských motivů mezi studiemi Mánesovými v samé podstatě jeho individuality, v jeho idealismu a lyrické náladě jeho umělecké duše. Dr. Tyrš obšírně vyložil, jak proto typy moravské a slovenské mu byly bližší.

Že skrovnost Mánesových krojových a typových studií, v užším rozumu českých, není možná vysvětliti neznalostí Čech, víme z mnohých dokladů. Vypravujíc nám četné studie architektonických detailů a nejeden náčrtek krajinářský v skicovkách Mánesových a na volných listech většího formátu provedené, kudy všude po Čechách chodil. Víme, že do některých míst opakově se vracel, tam u přátel a známých pobývaje, jiná zas že jen jako turista zběžněji prošel. Rád a opakově zdržoval se v cechách jihozápadních, zacházel odtamtud do Šumavy a také směrem ku Plzni. Tábor upoutal ho svými památkami stavitelskými, střední cechy prošel kolikráte a nebylo tu kapličky a vesnického kostelíčka ve slohu románském, aby si detaily nenakreslil. Četné jsou doklady jeho pobytu v Čechách severovýchodních a východních, v Sobótce, kolem Hrubé Skály, Mnichova Hradiště, Dvora Králové, Nového Města nad Metují atd. Znal okolí Hradce Králové, Chrudimsko a Pardubicko, kde rád sedával při březích Labe z večera, kdy celá ves vychází ? řece, ženy vodu nabírají, dobytek se napájí, hoši na koních právě vyplavených, kapkami vodními ještě se lesknoucích bujně se předhánějí, popsal si takový výjev do jedné ze svých příručních knížek jako vděčnou látku ? obrazu — „viděl jsem to u Pardubic", poznamenává k tomu. Nemůže být pochybnosti, že na všech těchto cestách, výletech a procházkách Mánes si všímal též kroje a typu lidu, zaznamenáno nalezneme z dojmů takových však jen velmi poskrovnu.

Někde na severovýchodu cech načrtl tužkou studie některých těch statných a svižných postav dívčích, v tuhé šněrovačce pro český kroj selský — vyjma starobylejší kroj chodský a litomyšlský — charakteristické. Studie tyto náhodou se zachovaly a jsou v mapách obrazárny v Rudolfinu uloženy. Několika črty je na nich v linii pohybu i v držení těla typus výborně vystižen. Pokud místního určení se týče, jsme však při nich, tak jako i při několika jiných ještě, jen na odhad odkázáni, neboť Mánes při žádné z nich, ani pečlivěji provedených nevyjímaje, neudal jména a původu modelu. Bez nesnází ovšem poznáme dívčiny z Plzeňska se širokými sukněmi a s čelem stužkou přepásaným. Široko-boký zjev Plzeňačky s houpavou zásobou krátkých sukní zavdal Mánesovi ostatně též dvakrát podnět ke karrikaturám, v Bellmannových Erinnerungen na sklonku let padesátých uveřejněným. Že kroj českého jihozápadu znal, poznáváme z krojové rytinky v Erinnerungen a z některých drobných studií, z nichž jedna je lístek ze skicovky s trupem ženy, jež hlavu po jihočeském způsobu má plenou ovázánu. Nejpodrobněji provedená studie, jak soudím český motiv za předmět mající, je bohaté