Abeceda snáře jest zrcadlem štěstí neb neštěstí, a má základ ve snech nočních. Slyšte, veliké děti, budu vás té abecedě učiti, kteréž jste ješlě do té školy nechodily, abyste se od oněch, kteříž podlé ní dobře čísti umějí, oklamati nedaly. Když ráno vstanete, především vezměte modlicí knihu, a poručte se Bohu nábožnou modlitbou. Když modlitby otevřete, vezměte první písmeno, které na prvním řádku z kraje stojí, pak hledejte v následující abecedě, to písmeno ukáže, co vám toho dne nastává. Jestli to šťastné, dokládá snář, děkujte Bohu, a tím vroucněji ? němu se modlete; neb Bůh jest muž, který štěstí i neštěstí ? člověku nachýliti může.

a. Velikou čest a přátelství máš míti.

b. Nepřátelé na tě číhají, měj se na pozoru.

c. Dnešního dne něco ztratíš.

d. Štěstí ve všech věcech budeš dnešního dne míti.

e. U ženských budeš šťastný.

f. Dnes budeš míti vádu a různici.

g. Dnes budeš míti radost.

h. Dnes se vyprostíš z tvých starostí.

i. Věci tvé šťastného místa dojdou.

k. Dnes máš škodu míti.

1. Dnes máš podveden býti.

m. Soužení a trápení jest všudy při tobě.

n. Uslyšíš zlou pomluvu.

o. Dobré časy chystají se ? tobě.

p. Dobrou novinu budeš slyšeti.

q. Tvoji přátelé nepřejí tobě.

r. Dnes nebudeš dobrých novin slyšeti.

s. Tajné neštěstí chce tebe dnes potkati.

t. Chraň se bližního svého.

u. Dnes budeš štěstí a radost míti.

v. Dnes se tobě všecko dobře dařiti bude.

x. Dobrý užitek a zisk.

y. Tvá věc jest šťastná

z. Dnes máš ke všemu, co počneš, štěstí.

Uvažujte rozumem, co zlého tou nesmyslností ztropiti se může. Dnes mám se svého bližního chrániti, poněvadž mi, jak jsem modlitby otevřel, písmeno t. z kraje postavené do očí padlo. Bližní pozoruje nedůvěru mou, přestává mým přítelem býti, protože na nic zlého nepomyslil. To mi škodí v řemesle neb obchodu. — Dnes mám míti radost, štěstí atd., těším se na to, a shledávám ? nespokojenosti a zármutku, že oklamán jsem. — Mám vádu, ztrátu, neb škodu míti, nadarmo se toho lekám; pokazím neb promeškám práci, dobrý zisk, mohl jsem vesel a šťastný býti. — Dnes opominu něco učiniti, protože mně písmeno z toho zrazuje; druhého dne musím toho litovati; neb příležitost pominula, a víc se nenavrátí, kde jsem ? svému neb bližního dobrému něco vykonati mohl. — Písmeno