Jeník měl zasejk radost, když viděl princeznu živou a hezčí, ale hned byl zasejk smutnej, dyž si spoměl, že starec bude chtít půl. Ale stařec řek Jeníkovi: „Milý Jeníku! Proto som princeznu rozťal a zasejk ? životu přived, abych jí zbavil ďábla, s kerým byla posedlá. Nechci polovici princezny, ale dám ti celou. Dyž ty si byl ke mně hodnej, vodplatil som se ti a dávám ti tuhle krásnou princeznu. Ži s ní dobře a buď šfasnej do smrti; ale nezapomeň ve svým bohatství a štěstí, že si taky jednou byl chudým synem chałupnika, proto pomáhej chudejm a budeš dvakrát šťasnej."

Jak stařec dořek, zmizel před očima Jeníka. Jeník často spomínal na stařečka a plnil vždy a všudy, jak mu radil. Byl starci vděčným až do smrti.

1. Kolny, kůlny nejsou ve Slezsku nic jiného než střecha spočívající na kůlech spojených nahoře příčnými trámy. Stěny zabedněny jsou jen ty, které hledí ze dvora, ostatní jsou otevřeny. Ěíká se jim kolny s otevřeným podyzdem (z pod—jizdem.)

2. Stodoly staré jsou stavěny jednoduše. Půdorys stodoly tvoří obdélník ohraničený na zemi ležícími silnými trámy, které se jmenují podešvy neb i podešvice. Do těchto zadlabe se v rozích po jednom sloupu rožním. Na kratších stranách po jednom ještě uprostřed, na delších 3—4, z nichž dva ohraničují vjezd. Aby sloupy pevněji stály, vedeny jsou ? nim od podešev šikmé mečíky**), v polovici své výšky spojeny jsou sloupy vodorovnými sponami a podobně i konce jejich nesou vodorovné trámy, které tvoří hořejší ohraničení stěn stodoly. Tato kostra zabední se uvnitř prkny. Všude jako i na jiných stavbách, kde trámy se protínají, sbity jsou dřevěnými kolky (kolek =: kolík).

Uvnitř stodoly jest humno, kam se s obilím vjíždí a kde se obilí mlátí, a po jedné humenici po každé straně humna. V humenicích se obilí brstvuje (vrstvuje) do čtvrtí; každá humenice má 2 čtvrti, rovná se tedy jedna čtvrt polovici humenice. U stodůlek jest jen jedna hu-menica, není tedy humno uprostřed stodoly. Humno od humenice dělí Podešva humeniční a dřevo humeniční ve výši as 1 metru, ve výšce pak stěn stodolních dřevo pjaterné. Prostora od podešvy ? dřevu humeničnímu jest zapeřena deskami; obě pjaterná dřeva nesou p játro (vodr). Přístup na pjatro jest po žebříku neb po šteblícb, kolíky to zaraženými do prostředních sloupů, nesoucích hřeben střechy.