str. 130
sebou snahu po vytříbenosti kresby a přivodilo by bezděčně žádoucí ráz slohové přesnosti do našich moderních výšivek národních. Vzorů nalezlo by se bez nesnází, též mezi oněmi starobylými výšivkami lidovými, které v některých vesnických kostelích českých a slovenských v krásných exemplářích se zachovaly.
Do kolečka.
@P@Písně a varianty z Chodska Podává Jindřich Š. Baar.
Písně a varianty z Chodska Podává @A@Jindřich Š. Baar.
(Dokončení.)
19. (Erb. str. 228, č. 411.)
Ach, není tu, není,
co by mě těšilo,
ach, není tu, není,
co mě těší.
To co mě netěší,
to se na mě věší,
ach, není tu, není,
co mě těší.
Co já mám nejrači,
to se na mě mračí,
ach, není tu, není,
co mě těší.
Brnířovský proutí
to mě tuze rmoutí,
to mi mý srdíčko
zarmucuje.
Praporský vořeši
to mě zas potěší,
to mně mý srdíčko
voveselí —
dyž já si zpomenu
na tamtu krajinu,
hned je mý srdíčko
veselejší.
Hned je veselejší,
ach, má z nejmilejší,
dyž já ten praporskej
vršek vidím.
|
20.
(Erb. str. 263, č. 529)
Špatná bych já byla
pro vašeho syna,
spatná bych já byla
pro synáčka.
Von jede do pole,
myslí, do ví, co je,
potřebnejch dívčátek
si nevšimne.
Já dukáty nemám,
čepce zlatý nemám,
od tebe se, Honzíčku,
šidit nedám.
|
21.
(Erb. str. 298, č. 705.)
Honzíčka mám ráda,
von se mnou zahrává,
Honzíčka mám ráda,
von za mnou chodí.
Vencíička mám raci,
von se mnou štveračí,
von se mnou štveračí
na punebí.
|
21.
(Erb. str. 421, č. 94.)
Ha já sem z Piadiště,
ha mám tám rodiče,
ha mám tam rodiče,
bratra teký.
Bratra mám Kubika,
von hukrád puklíka,
von hukrád puklíka,
kozu teký.
|
23. (Poh. Kom. II. 4. str. 177, č. 208)
Ta Tranovcká louka,
ta je tuze velká,
|
|
