str. 146
o kusek skurky,
spadli do ďurky. (Z M. Lhoty.)
Němec pluty, ztratil buty,
němka mu jich hledala,
při tom se posvracala.
(Z Čabysova.)
Na hranicích naši kluci dobírají si pruských:
Prajska pukla,
orel zdech,
prajsak útěk,
juž je hef. (Z Háje.)
»Hanýs húuč na prajsku«, tak vyhání rakouská mládež Prušáky. Na židy mají děti hrubě skřesáno, jakoby byly rozenými antisemity. Jak uzří žida, pokřikují na něho:
Francku! ach vaj,
maš kožky na předaj!
Ajvaj, škutinu hef daj! (Z Jarkovic.)
Šla židuvka kole duba,
měřila se, jak je hraba. (Z Chvalikovic.)
A j židi, židi,
jak se mi břidi (protiví),
židuvkä je šuro,
a žid malo vidi " (Z Domaslovic.)
Žida zamraziť znamená tolik jako napáliti. Posměšků na ševee také našli jsme několik:
Šli š e v c i na jarmark, přišel na ně
mraz,
sedym se jich oběsilo za jeden provaz.
Jednoho to omrzelo, šel dal, oběsil se
zas.
(Z Jarkovic.)
Šel švec z Hradca, smyčil Igoaca,
smyčil ho po desce, mam ti bajať ešče.
(Z Jarkovic.) Zachovej nas, Pane Bože, od takého
neščesti,
aby se z nas žáden nedal na řemeslo
ševcovsky.
Rukávy ma vyhrnuté, jako dyby mrchu
dřel,
pysky ma vyvalené.
Vezme kamen na kolena, výloži na něm
kůži,
a tak silně.na
až se mu z huby kuři.
A když ta pekelná rota
chce viděť pokladnici,
najprem ten pan starši přijde,
potom ti ohavnici. (Z Jarkovic.)
Někdy to nezůstane jen při boji slovném, nýbrž pustí se hoši do sebe či »seškrťú«, a tak schladí si žáhu, mají-li na sebe »skřup« (s kopce).
Abychom vyzvěděli, jak se slezské dítě jmenuje, třeba se ptáti: »Kterak se to jmenuješ? Poviz skok!« »Jaké maš přezyisko?« . »Který si?« (V Milosíovicích.) »Čí si?« Kdybychom se dítěte ptali, jako na př. na Hané, »jak je tě (ti)?«, odpovědělo by nám »dobře«, jak se nám to několikráte stalo.
Na Opavsku a v pruském Slezsku hoši nazývají se »synci« a děti ženského pohlaví »děvuchy«; na Moravce, Raškovicích, Janovicích, Pržně, Lubně, Dobré, Domaslovicích atd. na Frýdecku dívky do 14. roku šlovou »děvčata« a od 14. roku »děvuchy«, a hoši jmenují se »chlapci«, a vy-