»večurkem« (netopýrem), v poledne »polednicí«. Děvuchy večer nemají choditi s holou hlavou, by se jim večurek nezamotal do vlasů. Když »otruśinky« chlebové spadnou, dítě napomínají: »Seber je, nebo Pan Bůh nedal by chleba, a po smrti s ,rožnutyma prslečkama' bys je muśil(a) sbírali.« Které děti dělají odrobinky ze chleba, ty jsou mlsné.

Děvče nesmí pískati, nebo Panenka Maria by plakala a ďábelek se smál. Paradnym děvčatům, přistřihujícím si vlasy na čele, vysmívají se, že nosí »svinské poledňo«; též slyšel jsem od hochů vtip, že Maryka N. nemá nikdy večera a rána, nýbrž ustavičně »poledňo«. Poslušným dítkám přinášívá tatíček, jede-li do lesa pro dřevo, nějaký pamlsek »od liščičky«. (Milostovice.)

Pokračovacím ústavem ve výchově jest škola. Povyrostlé děti přivádí matička do školy. V městě ve »sklepě« koupí jim tabulku, kamiček a čítanku, a tím potřebné rekvisity školní jsou obstarány. Později majetek »školníků« se množí. Knížky vkládají se do kobely, košíku, cekru, a do pošvy, penolu (Moravka), fedrbyksle schovávají se péra. Aby těmito »písať a rachovať« se mohlo, třeba je nastrčiti na střenek neb držadlo. ? laj, blajvaz je také na psaní. Péra se namáčejí do černidla. Kromě čtení, počtu (učiti se »ličiť«) učí se také z katesmus^a, bib li je a evandělije. Zlé vlastnosti, když to nejde po dobrém, vzdor § 24. vyhánějí se kyjem, fajneryblou. Vyšlí školáci chodí na faru děkovat »za dobré vyučení«; chudí hoši pak buď jdou »na nauku«, nebo vstupují ? sedlákům za »synky, podrostky«. (Těšínsko.)

Za zvláštní vyznamenání pokládají si ve farní osadě chlapci, mohou-li býti »mistrantem«. Hoši »mistrující« oblékají se do komží, rochetek také »chorjaklí« zvaných (Jaktař), v patřičnou dobu pak u oltáře »cingajú« (zvoní).

Směsek.