Ačkoli na Humpolecku pěstuje se len v nemalé míře, přece končí hlavní práce s ním vytřením, ježto pak hospodář zásoby jeho odprodává a jen z malé části ponechává ku dalšímu spracovaní „podomácku". Jindy bylo jinak. Hospodář ponechal v domě svém valnou část vytřeného lnu, aby hradil jím velkou spotřebu oděvu. Z toho vyvinula se důležitá práce v hospodářství, totiž předení a důležité odvětví průmyslu tkalcovství, o nichž po čase budeme slyšeti jen z vypravování.

I na Zálesí, nejkonservativnější částí jmenovaného okresu, ve mnohých statcích odstavili přeslice již na půdu, a hned za nimi jakoby mizel ze statků těch všechen starodávný zjev. Vstoupíte-li do „seknice", poznáte ihned, kde ještě předou. Podívejte se jen kolem na oblek žen a mužů, podívejte se na postele a na „vi dla" (bidla), jsou-li ještě!

? prádlu byl určen čas zimní s dlouhými večery, kdy venku nevlídně a mrazivo. Tu lákalo to ovšem ? teplým velikým kamnům do „seknice" dřevěné, do níž nezabloudil téměř ani ohlas počasí mrazícího kolem stavení. Lákalo to tím více, že zřídka kdy tu bývalo na večer smutno. I ráno vstávalo se časně ku prádlu. Již o čtvrté hodině selka vzbudila děvečky a předlo se při mihotavém plípolu „tříštěk". Ty za večerů štípal sedlák nebo vejminkář. Syrové dříví borové dalo se rozpařiti na teplo, aby se dobře štípalo. „Voskolky" (vnitřní ze štěpiny uštípnutá tříska) a vodkorky (tříska od kůry) se odhazovaly jako nepotřebné ku spálení. Tříska rozsvítila se a vložila do s ví c n í ku, aby odtud čadícím světlem ozařovala seknici. Kouř plazil se pod stropem a usazoval se na