trhanicích a trámech, které podnes najdeme ve staré selské světnici tak černé, jak nabarvil je před časy tento čoud tříštěk. Bývalo potřeba jednoho, jenž třísky na svícníku stále opravoval a udržoval plamen svítící. Od 4 hodin tedy již ve statcích vrčívaly kolovraty a přeslice. Když byl čas krmení, šla děvečka krmit, jiná vařila a ostatní předly dále. Ve dne dělala se práce jiná, nebylo-li jí, předlo se také.

Jednotvárná, uspávající práce ta stala se teprve zajímavou večer. Tu ovšem hledělo se dříve uvařiti, aby „ta chamraď" ulehla a ženské, seskupivše se se stroji svými kol svícníku, předly. Panímáma (teta) a starší děvečka přádaly len, mladší děvečky nebo dcery, které nebyly ještě zručnými přelkami, pačísku a koudel na plátno hroubný a na pytle.

Brzy trousili se „muzeí" svobodní. Povídalo se, různé hry a šprýmy vyváděly, ale nejvíce se prý zpívalo. Do této veselé společnosti přišel mnohdy potulný šumař, jenž daleko býval znám. Toho s radostí vítali. Napřed hrával pro poslech, aby přelky ještě něco upředly. Když napo-slouchala se společnost do sytosti a hochům nechtělo se již čekati, odklidili přelkám přeslice do kouta a začalo se „do kola".

Přede se na kolovratech, přeslicích lněných a koudelných. Tyto mají menší kola a větší cívky, aby méně utáčely. Jinak tvaru jsou známého, nevynikajíce ani ozdobnými řezbami.

Mimo na plátno předou se také niti ? jiné potřebě. Nitě skaný jsou soukány ze dvou nití obyčejných ze lnu čistého předených. Tyto uvijí se předem na dvě klubka a zpátečním točením soukají se na vřeteno. Skanými niťmi se šilo: vybílenými prádlo a oděv bílý, režnými látky „hroubný". V pašijové dny (zelený čtvrtek, velký pátek a bílá sobota) předou hospodyně pašijový nitě. Má-li kdo pašijové niti při sobě, nebo má-li jimi šitý šat, jest chráněn před bleskem. Ale punčochy jimi nesmí býti spraveny, protože se choditi po nich nesmí. Také dům, ve kterém jsou pašijové niti, chráněn jest před hromem. Pasáci pletou si z nich biče, aby ? nim ? ? dobytku neměl hrom přístupu.*) Kežným nitem připisuje se ještě jiná moc kouzelná. Jimi měří stříle, jimi zahání bradavice, dávajíce je pod okap, jimi zavazují místo, kde „tahá" křeč, aby popustila.

Všechny odpadky lnu, které získají se pohrabováním a sbíráním pod trdlicí (tříprtkou ~ trdlicí se dvěma žlábky), se vytrou a tyto háčky (kroutance = svinuté zemně) předou se na pytle a na provazy. Provazy dělají se obyčejně na Velký pátek, že dobytek na nich uvázaný nebzíká. Chce-li se získati z háček nebo koudele nití jemnějších, kraclují se na kraclích a zároveň z nich předou. Kracle jest dřevěná lopatka s derou, na jejímž širokém konci řadou zaraženy jsou hřebíky.

Ani nejnepatrnějších odpadků nenechají hospodyně povalovati. Kolem přeslice a přelky bývá mnoho cucků a votřepků; z těch soukají se provázky na převazování přaden.