cásek), Vočko, Vodránek, Voják, Vojtek, Vojtovský, Vokáč, Vokál, Vopice, Voslík (Voslíček), Vostatek, Vosyčka, Votruba, Vozník Bělohradský hnědý, Vraný (V. lysý), Vrkoč (Vrkůček), Vyskočil.

Záděra, Zahrádka, Zajíc, Zaskočil, Zbejvalej, Zelený, Zeman (Zemanka), Zezlmle, Zoubek, Zúfalý (Z. vlček, starý), Žába (Žabka), Ža-kecký podsední, Žižka.

Toto první povstání sedláků ve Smiřicích, jichir opovážlivost v tomto právě místě vzrostla, bylo jako umluveným znamením ku vzbouření pro celý kraj a nejen pro tento kraj, nýbrž postupně pro celé království, jak dále bude vidno.

Neboť druhého dne, 20. března o 6. hodině ranní lid z hor v počtu 600 osob přitáhl do Chvalkovic, chtěje se zmocniti tamějšího hospodářského direktora.

Ten v témže okamžiku utekl se do zámku svého pána, domnívaje se, že tam najde bezpečného útulku, a mezi tím co sedláky byl pronásledován, šťastně se zachránil, dostav se oknem do zahrady a odtud do Jaroměře. Příbytek ponechal na pospas těmto povstalcům. Když zběsilý zástup do zámku vnikl a narazil na svobodného pána Jana Do-břenského, který ze spánku byv vyburcován, po schodech vstříc mu přicházel, žádal na něm, aby mu direktora vydal.

Dobrý ten pán, jak nám (když jsem ? němu večer téhož dne se starším jeho bratrem přišel) vypravoval, v jakých byl asi úzkostech, když ti zlotřilci, slovům jeho nevěříce, počali všechny komnaty prohledávati, aby člověka toho chytli.

Úzkost jeho byla tím větší, ježto nebyl ani s to, aby jim vstup zabránil do ložnice, kde paní jeho, ode dne předešlého v šestinedělí, ležela. Právem se tedy strachoval, aby se jí, vyděšené těmi zbůjníky, nic zlého nestalo, jako se vskutku přihodilo, když oni, vstoupivše do ložnice šestinedělky, neustrnuli se nad ní, ? lůžku přistoupili a odhodivše svrchní peřinu, hledali, zdali by snad tam hospodářský úředník ukryt nevězel.

Dobrá tato hraběcí šestinedělka v takové úzkosti postavena, měla za to, jak se mně přiznala, že snad ji chtějí stíti, klekla tedy, jsouc téměř bez ducha, uprostřed lůžka svého na kolena. Tím se stalo, že z přestálého strachu taková ji malomyslnost napadla, že lékařská věda nebyla s to, aby ji za dvě léta zapudila.