Dav sedláku však přece zámek nevydrancoval, když viděl, že baron zaručil podpisem poddaným svým úplnou svobodu tělesnou i že sprostil je roboty a jiných dávek.

Druhý den na to dav horalů těch sešel se znova a přes Chvalko-vice již v osm hodin ráno do Kuksu dorazil, kterýž zástup, když připočetl se ? němu lid z okolních vesnic, dostoupil počtu na 2000 hlav. Tam vyhrožuje zpustošením kláštera, poručil si, aby mu týž spis o stejné svobodě byl vyhotoven.

Když pak se navraceli do hor, říkali zjevně, že dne 23. udeří na hraběte Šporka v Hořeňovsi, bude-li na svém panství prodlévati a kdyby takový spis poddaným svým nevydal, že spustoší zámek jeho.

Dověděv se o tom dne dvacátého druhého, sedl jsem na koně a rovnou cestou z Chvalkovic ku hraběti, svému upřímnému příznivci, jsem jel, přemluvit ho, aby se jim všecku svobodu dáti uvolil, poněvadž jsem velmi dobře věděl, že prospěšno bude ustoupiti před bouří, jež brzy se přežene. Tímto důvodem snažil jsem se ho pohnouti, ale marně.

Když tedy druhého dne jednal se svými rychtáři a konšeli z okolních obcí v příčině konání roboty, přihnala se ona zlopověstná rota horalu, a jakoby již byla zpravena o tom, že se hrabě zdráhá, hned jak přišla, jala se dolejší okna u zámku vytloukati, někteří pak vystoupili po schodech do komnat, a cokoliv jim z nábytku padlo do rukou, rozbili, vyjímaje jednu komnatu, v níž hrabě, obklopen sedláky a dříve od nich nadávkami zasypán, rád, avšak pozdě, všechno podepsal. To byl první zámek, který loupeživosti jejich padl za oběť.

Hrabě, vsednuv na koně, jen stěží do Hradce Králové se zachránil. Tato zběř sebrala tam kromě toho 36 sudů s pivem a přitáhla ? Nedě-lišťům tak svobodně, jako by všechno bez trestu podniknouti směla.

I jest se velice diviti a potomstvo sotva uvěří, jakož nevěřil bych ani já, kdybych očitým svědkem všeho toho nebyl býval, že dav vzbouřených sedláků, počtem dvou, tří a více tisíců roku 1775 v měsíci březnu proti svým vrchnostem a hospodářským správcům povstal, za jasného dne těkaje beztrestně s místa na místo, zámky pánů svých, příbytky duchovních správců (jak se stalo v Hořeňovsi faráři) vyplenil, schytal hospodářské správce a je zbil a jiné věci sotva uvěřitelné spáchal, aniž kdo se mu v cestu postavil nebo mu překážel, ač v království 40.000 mužů vycvičené armády ve svých stanicích leželo.

Kdož by věřil, že by mezi městem Hradcem Král., kde 500 mužů bylo posádkou, mezi Smiřicemi, Jaroměří, Hořicemi, Miletínem a Bydžovem, kde celé setniny pluku Arembergova své stanice měly, státi se mohlo, aby mezi nimi ležící panské zámky celého téměř kraje od těch bohaprázdných lupičů byly pleněny, zatím co na to tolik vojska na své oči hledělo ?

Sotva totiž 23. spustošili zámek v Hořeňovsi, faru a i faráře po té zbili a ještě téhož dne jako vzteklí psi do Neděliště se hnali, do zámku panského vnikli, všecky dvéře, okna, kamna, stoly, sedadla a, co movitého bylo, tak roztloukli, že kusu celého ? potřebě nezůstalo, skvosty však,