kobyla rytmického sedláka a utrhší se břeh ji zasypal, odkudž jméno. Mastník = výšinka jílová, jehož tu všude hojnost. Šibeničnou uličkou vodili odsouzence na vrch Šibeničný. Brány mělo město dvě, odkudž jména horní a dolní. Z Jelenice vedli od studánky jedné dřevěný vodovod ? chalupám, kdež nebylo vody; odtud Na trubách. Stojánek jest trouba kolmo stojící, kterou vytéká voda troubami odněkud přiváděná. E. 1636 vyhořel zde pivovár a již se neobnovoval. S ním asi zašla stará panská chmelnice, která z části rozdělena na stavební místa; odtud jméno. „Na splave" zove se položení domů kolem splavu potoka.

3. Kostely a jiné budovy. Kostel, Kostelíček, Kaplička, Kaple na Horách, Bašta, Myslivárně, Kašně (na náměstí), Rathouz, Fojtův dům, mlýny: Podbranský (= Žlabský či Kněžský), Trávničky, Standův, Valšecký či Valcha, Podhorský a Malý či Mlýnek. Jiné domy šlovou: Průchod, Krámy (masné, nyní již odklizené), Stará škola, Pazderně, Skála, chalupy: punčochářova a sedlářova, U kloboučníků, Dupalka, V mandli, Stará šatlava, lázně, Na pekýlkách, Farská kůlna, U kamena.

V y s v. a pověsti. Bašta byl dřevěný srub u Dolní brány. (Nyní již zbořený.) Myslivárně — bývalý dům panského myslivce. Ke mlýnu Žlabskému vedena byla voda po žlabích. Mlýn Podhorský stojí pod Kulatým kopcem. Skála (nyní tělocvična) v býv. lomě. Dupalka chalupa, kde se tančívalo o přástvách. V mandli — dům, kde býval velký mandl. Na pekýlkách — chaloupka pro neznámou příčinu tak pojmenovaná. Majiteli odtud dosavad se říká Pekelník. Dům, kde stávala farská kůlna, nese po ní jméno. U kamena slove chalupa u strouhy, kde místo lávky ležel ve strouze velký kámen.

O Mlýnku. Majitel Malého mlýna či Mlýnku těžce to nesl, že jeho mlýnu tak říkají a jemu „mlynáříček". Proto postavil mlýn „vysoko", t. j. na patro, ač hořejšek, nechal prázdný jako půdu. Ale přes to, že jeho mlýn byl napotom větší než některý jiný, nezabránil, že zůstalo i dále pojmenování „v Mlýnku", „mlynáříček" a „mlynáříčkovka".

O Kostelíčku, a) Když Třebovští chtěli stavěti tuto starožitnou rotundu, zjevila se jim patronka její sv. Kateřina a přinesši si v zástěrce kamení, vysypala je na místě, kde nynější Kostelíček stojí. Oni však přes to stavěli jinde. Než stavba se nedařila: co za den vystavěli, přes noc bylo zbořeno. A sv. Kateřina nosila zase kamení na výšinu. Vidouce tedy v tom vůli svaté panny, postavili svatyňku, kde si ji přála míti.

b) Od kostelíka sv. Kateřiny vede prý tajná chodba výšinou a v ní ukryt je zlatý zvon. Kdo bude ten šťastný, že chodbu objeví, snadno se potom ke zvonu dostane. Starý zedník Vulc, jenž měl chalupu ve stráni pod Kostelíčkem, hledal chodbu tu a zvon; ale nenašel ničeho, třeba že se svým pomocníkem starým Vebrem vylámali ve skále dlouhou štolu, z jejíhož kamení vystavěli vysoké podpůrní zdi kolem Vulcova pozemku.

O kapli na Horách, a) Po zahynutí Uhrů v nynějších Uhrových dolech (viz níže!) přišla prý jakási šlechtična uherská, ztrativší