nezná nevěda, že od stoku vod pochází. Křivolík jest údolí ještě větší a křivolaké, do něhož ústí příčná údolí: Farský dolec (majetek fary) a Mokrý důl (od mokřin). Po starých a neznámých držitelích mají jména doly Kašparovy, Matějovy a Šponarovy. Jsouce souvislé slují celkem Doly. Menší jsou před nimi — Dolečka. Po starých držitelích nazvány jsou též důl Šimonův a Hylerův. Kozí krk jest malá dolinka zvláštní případné podoby s pramenem. Možno, že i Uhrovy doly mají jméno po držiteli, ač nálezy starožitností nasvědčují, že pověsti o nich nejsou liché. — U koryt šlovou dva úzké vchody vedoucí z Uhrových dolů do roklí, z nichž prameny vycházejí. — V Mokrém dole jest též místo, jemuž U koryt říkají. Zde v panském (litomyšlské panství) lese bývaly žlaby či koryta pro lesní zvěř, do nichž se dávalo „lízání". Odtud také „slauiska" sluly.

O Robově či Kulatém kopci. V kopci tom nachází se veliké jezero, z něhož dostává vodu studně Javorka, právě na úpatí kopce se vyvarující. Kdyby se jezero to nějakým způsobem provalilo, zalilo by celé město.

O pokladech v Jelenici. Na Jelenici bylo vícekráte viděti hořet poklady. Žena jedna ze vsi Párníka šla na Květnou neděli s dítětem na lokti přes Jelenici ku Přívratu. Právě zpívaly se v kostele pašije. Tu spatřila vedle „stežníku" díru do kopce jako vrata a vnitř světlo. Vešla tam a uviděla velikánský kotel, z něhož šlehal plamen .jako šít slámy. Žena sáhla do kapsáře, kdež našla něco drobečků. Hodila je do plamene a hned sklesl. V kotli objevily se peníze. Žena posadila dítě na kotlisko (zděná obrubeň přistavená ke kotlu), dala mu do ruček dva peníze zlaté na hraní a kus žemličky. Sama nabrala do klína peněz, co. se vešlo a pospíchala domů. Ale, než se vrátila, hora se zavřela. Teprv po roce právě, když se zase četly pašije, se otevřela, a žena našla tam své dítě živé a zdravé. Ze všeho zbyly jim jen ty dva peníze, co dala dítěti ku hraní.

O Uhrových dolech, a) Pokračováním dolce Farského jsou doly Uhrovy. Za panování krále Jiřího Poděbradského vtrhlo vojsko uherského krále Matyáše do Čech. Jedno oddělení bylo zde zaskočeno a zahubeno. (Vypravuje Starý z Kozlova, Hartman z č. Třebové a j.) b) Uhři zde zbloudili a nemajíce potravy a nemohouce z bahen vybřednouti jedli muchomůrky a jiné prašivky, od čehož pomřeli. Vypravuje Gregar, drváč z Č. Třebové.

Tutéž pověst vypravoval mi zemřeli starý Sítař z Kozlova o Ruších, kteří za francouzských válek „na Paříž táhli, a dokládal, že svíjejíce se v bolestech vzdychali: „Pusť, .. . líku,*) nebo pustí duchna moje." c) Uhři táhli od Litomyšle na plen. Jeden Kozlovský jim měl ukazovati cestu, avšak zavedl je sem a opustil je. Oni pak z bažin dostati se nemohli. (Nebožtík Sítař z Kozlova.) d) Uhři táhli ? České Třebové, zde zapadli a od lidu byli pobiti. (Gregar z Č. T.) e) Uhři sem zapadli a byli od českého