vojska pobiti. (K. Cejnar z C. Tŕ.) f) Od Litomyšle přitáhl „kaloun" uherského vojska. Chtěli nepochybně ke Kozlovu, ale někdo je svedl s výšiny (z rovně) do dolů, kde zahynuli. Zuřil prý mezi nimi mor, proto snad od hlavního vojska sem byli posláni. Z Kozlova a jiných vesnic nosili jim sem všelijaké potřeby: mléko, máslo, vejce, sýr — neboť dobře platili. Ale mřeli, až vymřeli a zde zakopáni byli. Jednomu místu říkají tu „Na chrobích", jež jest již na půdě kozlovské. (Vypravoval nebožtík Sítař z Kozlova.)

Starý z Kozlova dokládá ? tomu, že jednu takovou hrobku s „ho-šima" rozkopali, ale kostí v ní nenašli. Má za to, že jsou to „vývraty" země, rozuměj sjetá vrstva horní hlíny, g) Mnoho se vypravovávalo o hudbě, kter.ou tu bývá slyšeti, a o vojácích (=z husařích), které tu bylo viděti. Před sto léty „jeden z Litomyšle" spatřil tu otevřené konírny a v nich vojsko. Doskočil do Kozlova pro známého, aby ho měl za svědka. Když přišli na ono místo, otvor v hoře byl již zavřen a nikde nic nenašli. (Nebožtík Sítař z Kozlova.)

O Š k 1 í b u. Když Uhři byli v dolích od českého vojska přepadeni a poráženi, vůdce jejich stál na kopci nad doly (Uhrovými) a vida záhubu svých rozplakal se (= šklebil se), odkudž dáno kopci jméno Šklíb, u některých Šklíbanda. Jiný avšak v jádře souhlasný výklad viz níže v pověsti o Zuzaně.

O dole Šimonov ě. Až bude s Českou zemí nejhůře, zde se poslední třebovský „sedlák" ukryje s chlebem.

O Sklepích. Na Jelenici byl prý hrad, jemuž bylo jméno Jelení. Ten se sesul a zůstaly po něm jen sklepy. Odtud se místu tomu říká na Sklepích. Jednou tam pustili pejska jezevčíka, neboť se tom držely lišky. Bylo jej daleko od vchodu slyšeti štěkati a když se vrátil, byl velmi potrhaný. To, co lid má za sklepy, jsou vlastně široké sluje povstalé tím, že opukové vrstvy sjely a se střechovitě vzepřely utvořivše tak dutiny, které ještě na dvou místech na tomže vrchu spatřiti lze. Roku 1894 poplašil obyvatelstvo č. Třebové domácí tulák Jindřich Markl zprávami, že ve „sklepích" blíže ? městu ležících našel sudy a jiné věci. Mnozí za ním lezli do „sklepů", ale pro těsnotu daleko se nechtěli odvážiti. Toho on nadužil a „vybásnil" podivuhodné zprávy, jimž se rozumnější ovšem smáli, ále za jeho „dobrodružství" peněžnými dárky jej odměnili. (Dokončení.)

Podávám veřejnosti tuto sbírku, kterou jsem v tichém, chudém a tvrdém zátiší svého rodiště, v severní části okresu milevského, východně od knížecího sídla Vorlíka v krásných dobách svÝch studií na-sbromáždil a přes dvacet roků v rukopise choval.